Sicílie vděčí za zmrzlinu sopce Etna. Brioscia-gelato patří k místním specialitám

Obyvatelé Sicílie se pyšní tím, že světu přinesli zmrzlinu. Historie jim sice s definitivní platností vynález této mražené pochoutky možná nepřiřkne, jisté ale je, že přírodní podmínky Sicílii umožnily mít k dispozici led dlouho před tím, než se na tento ostrov ve Středozemním moři dostala elektřina.

Když navštívíte slavnou sopku Etnu, najdete tam led uvězněný mezi vrstvami sopečného popela, které ho izolují a chrání před teplým počasím. V oblasti známé svou kuchyní tento led sloužil k chlazení a uchovávání jídla dlouho před érou moderních lednic.

V rámci Itálie, která si jako celek připisuje zásluhy za rozšíření obliby zmrzliny po celém světě, Sicílie zaslouženě drží špičku žebříčku nejlepších výrobců zmrzliny. Místní "brioscia" - teplá sladká žemle naplněná zmrzlinou - patří mezi nejprodávanější sladkosti v této oblasti.

Čistá nálož kalorií, kterou tato zmrzlinová brioška obsahuje - zhruba 1800 na jednu porci - může odstrašit především ty, kdo se snaží držet dietu, ale rozhodně stojí za to ji alespoň jednou zkusit.

Na Sicílii se tenhle "zákusek" přitom nejí po jídle - ale místo jídla a v létě představuje příjemný, svěží oběd.

Obchody či stánky se zmrzlinou jsou prakticky ve všech sicilských městech a vesnicích. Mezi nejlepší podle mínění zpravodaje agentury AP patří podnik La Voglia Matta v přístavu Syrakusy, jehož název v doslovném překladu znamená "šílená touha". Jeho výhodou je i to, že ho prakticky neznají turisté, ale přítomnost dlouhé fronty místních obyvatel čekajících na kornout je dokladem jeho kvality.

Je těžké vysvětlit, proč je místní zmrzlina tak dobrá - jednoduše je. Nabízejí tu hutné, barevné - ale nijak neošizené - příchuti, kterých je celkem skoro šest desítek. Zmrzlina se tu dělá denně čerstvá; mezi nejoblíbenější příchuti patří pistáciová, specialitou pak je karobová z rohovníku obecného, jehož plody jsou známé jako svatojánský chléb.