Touhu po sladkém máme v krvi. Rychleji kvůli tomu stárneme

Hm, to je sousto! Narazit na něco sladkého bylo pro pračlověka vzácností. Ale když se tak stalo, hned po prvním ochutnání jej cosi upozornilo, že je to jedlé a dobré.

Dnes víme, že mu vrozená schopnost rozlišit sladkou chuť signalizovala, že narazil na zdroj rychle využitelné energie, která mu dá sílu lovit nebo utéct před nepřítelem.

"Hlavním úkolem chuťových receptorů je výběr vhodné a nezbytné potravy. Především děti potřebují hodně energie, na stavbu těla i na vysokou pohybovou aktivitu. Proto se snadno naučí jíst rychlé cukry, jako je cukr řepný či třtinový," vysvětluje fyziolog František Vyskočil z Fyziologického ústavu Akademie věd.