Je úterý odpoledne uprostřed léta a na chodbě psychiatrické ambulance ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze stojí hlouček policistů. Čekají na ošetření se ženou a mužem, kteří se v jinak tichém prostoru o něčem dohadují. Žádají po jednom ze strážníků, aby je rozsoudil, ten ale na výzvu nereaguje.
„To je u nás úplně normální. Víte, spadají pod nás Praha 1, 2, 3 a 10. To znamená úplný střed. Drogy, bezdomovectví, agrese, sebevražedné pokusy, cizinci, co sem přijedou a bloudí tu. Musím říct, že mladým psychiatrům nezávidím, co je čeká,“ komentuje s ledovým klidem Jiří Raboch, který na klinice pracuje přes 50 let, z toho 20 let ji vedl a nyní je jejím emeritním přednostou.
Jeho jméno také stojí na části učebnic, které formovaly výuku psychiatrie na českých lékařských fakultách. Za celoživotní přínos oboru tento pětasedmdesátiletý psychiatr letos získal cenu Cenu Jana Evangelisty Purkyně, kterou každý rok uděluje Česká lékařská společnost. V rozhovoru popisuje, co by měli lékaři i zdravotní sestry dělat pro zachování psychického zdraví, jak se v průběhu desetiletí proměnila jeho práce i proč je dnes daleko více případů duševních chorob než dříve.
Když jste si přebíral ocenění od České lékařské společnosti, v proslovu jste mluvil o duševním zdraví samotných zdravotníků. Zmínil jste, že u lékařů roste míra depresivity, úzkostí a výskytu syndromu vyhoření. Proč jste na to chtěl upozornit?
Co se dočtete dál
- Naráží na to, že si někdo přijde pro diagnózu, protože někde něco slyšel.
- Jak se proměnila psychiatrie a co přináší současná doba.
- Jaký je jeho recept na dlouhou kariéru ve zdravotnictví.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.










