Ještě aspoň tři. Ještě dva. A ještě další dva,“ hecuje Michal Kertész při klicích s nohama na hrazdě kamaráda, který je při předposlední sérii na konci sil. Následuje půlminutová pauza a poté se naposledy vrhají do stejné pozice. Oba jsou příkladem trendu cvičení na venkovních sportovištích, kterých v posledních letech po celém Česku kvapem přibývá. Těžko se to sice měří, ale pocitově jsou hřiště čím dál obsazenější. Tím spíš v letních měsících. Všímá si toho i Kertész. „Občas je tu nával, ale snažím se raději chodit v časy, kdy tu moc lidí není,“ říká na jedné z pražských venkovních posiloven.
Zatímco někteří, jako například autor článku, se pustili do cvičení na hrazdách teprve před rokem, jiní už na nich cvičí léta. „S posilováním jsem začal v 18 letech v klasickém fitku. Po nějakém čase už mě ale přestalo bavit chodit bezduše zvedat železo do posilovny. Přišlo mi, že to může dělat úplně každý, a zhruba před devíti lety jsem začal s partou kámošů cvičit venku,“ popisuje jednatřicetiletý Kertész, jak se dostal k posilování s vlastní vahou, které je známé i pod názvem kalistenika. Základem cvičení na hrazdách je totiž absence závaží, člověk se v různých pozicích, různými úchopy a různými částmi těla přitahuje k hrazdě.
Co se dočtete dál
- Jaké jsou výhody cvičení s vlastní vahou.
- Čím ideálně začít?
- Co je naopak náročné.
- Jaké benefity cvičení přináší podle top fyzioterapeuta.
- Jak u cvičení vydržet.
- Jaký je kolem hrazd byznys.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.












