Spisovatelce Lence Horňákové-Civade před pár dny vyšla v nakladatelství Argo nová kniha. Jmenuje se Já, Evropa a je nápaditým, vícevrstevnatým textem na pomezí beletrie a eseje, v němž se Evropa proměňuje v živou vypravěčku vlastního osudu. Nakladatel ji charakterizuje jako esejistické vyprávění, které spojuje mýtus s realitou, minulost se současností a literaturu s geografií a filozofií.
Ústřední figurou je personifikovaná Evropa, která coby postarší dáma sedí v nádražní kavárně, sleduje dění kolem sebe a touží se o své strasti podělit s ostatními. A především prozkoumává vlastní identitu prostřednictvím otázek lidí, kteří kolem ní spěchají nádražní halou a promlouvají k ní různými jazyky. Starý kontinent tak ústy ženy, která už zažila ledacos, komentuje svůj vznik, proměny, útrapy i rozpory. Text Horňákové-Civade tak nejenže načrtává obrysy evropské historie a současnosti, ale otevírá prostor i pro úvahy o tom, jak Evropu vnímáme, hodnotíme a jaký k ní máme vztah my sami.
Komu vezme práci AI? Jednu činnost určitě nenahradí, asi vás překvapí, o jakou jde
Na prvních stránkách knihy můžeme číst: „‚Já jsem Evropa‘ znamená: Jsem čarodějnice, před kterou neutečeš, ať jsi na tomto kontinentu kdekoli. Jste moji vězni, patříte mi. Já jsem Evropa, já jsem tělo, mně neuniknete. Já jsem Evropa, jsem duch, neuniknete mi. Tělo a duch. Jsem duše. Nezměřitelná. Neuchopitelná. Ale stále… přítomná. Zmizet? Nemůžu, i kdybych nakrásně chtěla. Ten pocit, že jsem ‚všichni ostatní‘, překračuje veškeré myslitelné hranice, kontinenty a moře, epochy, ‚před‘ i ‚po‘. Musím přijmout dobré i zlé, protože takové je lidstvo, je to celek, ať se mi to líbí, nebo ne. A ano, ano, ano, nechávám se unést, jsem nafoukaná, mé ego bují, považuji se za bohyni, jíž ovšem jsem, a ne ledajakou, a co víc, poslouchejte mě, co víc, peru se za vás, za všechny ty, kteří tu kdy žili, v tomto obrovském tady, jehož hranice neznáme s jistotou, protože se neustále mění, jsem kontinent, jsem vaše dějiny, jsem vaše hodnoty, váš domov, váš vkus, jsem vaše budoucnost, tohle jsem já.“
Autorka vychází z mytologického příběhu o únosu fénické princezny Európy bohem Diem v podobě bílého býka, ale nenechává se jím omezovat. Kniha propojuje historické vnímání Evropy, například její středověké zpodobňování jako královny, s tím současným, ambivalentním, v němž se jako v obrovském kotli mísí množství jazyků, kultur, názorových pluralit a nejistot.
Lenka Horňáková-Civade (*1971)
Narodila se v Prostějově, v Praze vystudovala VŠE a po sametové revoluci se přestěhovala do Francie. Na pařížské Sorbonně vystudovala výtvarné umění, stala se malířkou a časem začala psát knihy – nejprve česky a poté i ve francouzštině.
V nakladatelství Argo vyšly jak reedice jejích českých knih Provence jako sen a Lanýže, tak francouzské tituly v jejím vlastním překladu Marie a Magdalény, Grófka, Symfonie o novém světě a Amsterodamské vigilie.
Spolu se spisovatelkou Anne Delaflotte Mehdevi vydala knížku korespondence, jejíž druhé a upravené vydání vyšlo pod názvem Praha–Paříž, Do vlastních rukou.
Obdržela několik literárních cen (Prix Renaudot des lycéens, Prix Richelieux de la Francophonie et Prix littéraire des jeunes européens) a v březnu 2022 jí byla francouzským velvyslancem v Praze předána insignie rytíře Řádu umění a literatury. Lenka Horňáková-Civade žije v centrální Francii v regionu Centre-Val de Loire.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
