Stoletá značka Hurvínek. Proč letos mimořádně změní podobu a jak o legendární loutce přemýšlí nová generace v divadle

Hurvínek je kluk, kterému bude 2. května sto let, nosí předpotopní dřeváky, nemá mobil ani nesjíždí sociální sítě. Přesto dokáže i dvanáctkrát týdně naplnit dětskými i dospělými diváky velký sál pražského divadla, které je pojmenované po něm a jeho taťuldovi Spejblovi. „Já se učit nebudu, stanu se slavným fotbalistou a k čemu mi bude čeština?“ prohlašuje Spejblův syn s typickou čupřinkou na dřevěné hlavě a s vykulenýma protáčejícíma se očima. Představení Hurvínek mezi osly, které se hraje v březnovém nedělním dopoledni, obecenstvo nejen baví, ale nabízí i jisté poselství. Hurvínek, který tu uvěří slibům o bezpracném ráji na zemi, narazí na tvrdou realitu: promění se v hýkajícího kopytníka a spolu s dalšími naivkami potom dře na vykutáleného starostu. „A čím víc budou dřít, tím budou mít míň času na přemýšlení,“ mne si ruce loutka představující vládce města Oslova.

„Hurvínkovi to šlo jako zamlada. Povedený kousek, který mimo jiné krásně představil naši současnou politickou scénu,“ pochválil hru autora, výtvarníka a režiséra Mikiho Kirschnera kritik serveru i-divadlo.cz Jiří Landa po premiéře, jež se konala v říjnu 2011. 

Představení se zdá být neméně aktuální i dnes. V některých chvílích se zřejmě baví víc rodiče než jejich ratolesti. „Mami, to je strašidelný,“ špitne hoch v řadě za mnou, když se hlavní hrdina proměňuje v ušatého osla. Jeho maminka Klára mi o přestávce říká, že ji rozesmály některé narážky, které chlapec mohl těžko pojmout. Syn Matyáš ve věku prvňáčka oceňuje spíše Hurvínkovy kšandy a vypoulené oční bulvy. Příběh, kde nechyběly Spejblovy tradiční výkřiky „Šmankote!“ a Hurvínkovo „Cháchá“, má nakonec happy end. Hurvínek se díky záchranné misi pod vedením Máničky a Žeryka vrací v lidské podobě šťastně domů. A publikum v jediném pražském výhradně loutkovém divadle na závěr odměňuje dřevěného rošťáka a ostatní skandovaným potleskem.

Jedinečná podivnost

„Máme zhruba o pět milionů vyšší tržby než v prvních letech po covidu, místo 40 tisíc diváků ročně jich do divadla přichází téměř 70 tisíc,“ raduje se ředitelka dejvického Divadla Spejbla a Hurvínka Denisa Kirschnerová, dcera Miloše Kirschnera a Heleny Štáchové, kteří vedli scénu před ní.