Životabudič Zdeněk Svěrák slaví 90. Velký příběh muže, který na jevišti stále leze na štafle a Češi jeho hlášky citují na potkání

Jdu na sever … a už jdu na jih!“ předvádí legendární scénku v oblíbené hře Dobytí severního pólu Zdeněk Svěrák v roli učitele a polárníka Václava Poustky. Vyprodané hlediště bouří smíchy, jako už nesčetněkrát ten večer.  Muži, který v recesisticko mystifikačním Divadle Járy Cimrmana na pražském Žižkově táhne dvouhodinové představení, během nějž téměř nezmizí z jeviště, bude na konci března 90 let. Hraje na kytaru a zpívá „Tam, kde hynuli sobi, Čech se přizpůsobí“, posouvá se na pódiu na starobylých lyžích, hopsá v kostýmu tučňáka, leze dokonce na štafle a ještě komunikuje s obecenstvem, z nějž vybírá dobrovolníky do „živého obrazu“. Zdeněk Svěrák je na prknech žižkovského divadla k vidění v různých cimrmanovských rolích desetkrát do měsíce, kromě toho jezdí s divadlem i na zájezdy. Zájem je obrovský. Lístky musíte koupit i více než měsíc předem.

V „polárnickém“ představení souboru, který hraje už od roku 1967, padá jedna zlidovělá hláška za druhou. „Táhni a srůstej“, „Kdo chvíli močil, už močí opodál“, „Již od Náchoda se ptá, kdy už tam budem.“

„V tomhle divadle jsme poprvé, ale viděly jsme už hodně her na videu, hlášek známe desítky a třeba když jsme s rodinou na výletě, tak se předháníme, kdo řekne lepší,“ říká mi o přestávce dvacátnice Lucie, pracovnice farmaceutické firmy, která na Cimrmany přišla se zhruba stejně starou kamarádkou. V publiku je mladých lidí spousta. Fenomén Cimrman funguje už skoro šedesát let a baví stále mladší ročníky.  

„Když jsem v roce 1991 do divadla nastupoval, mluvili Zdeněk Svěrák a další o tom, že budou hrát ještě tak maximálně dva roky,“ vypráví Petr Reidinger, ve svých 57 nejmladší stálý člen cimrmanovského souboru, v němž hraje řada osmdesátníků. Těsně po revoluci, kdy se do divadel zpočátku tolik nechodilo, nebylo jisté, zda vůbec bude pro koho hrát, případně jak se změní vkus publika. Mnohým z herců táhlo na šedesátku… Představení humorně glosující českou povahu, historii a v četných narážkách i současnost, ale přitahovala diváky dál. Herce i tvůrce to očividně bavilo také, protože v autorském tandemu Zdeněk Svěrák – Ladislav Smoljak vznikaly další hry včetně těch úplně nejpopulárnějších za celou éru – třeba Záskoku. Bylo jasné, že Divadlo Járy Cimrmana jen tak nezavře.