Tohle ještě nikdo neměl odvahu postavit. Dozvíme se více také o temné hmotě, říká Čech, který v Chile spouští obří dalekohled

Připravovat dalekohled ke spuštění je něco podobného jako testování nového vozu, než ho necháte vyjet na silnici,“ říká do telefonu Petr Kubánek, když srovnává svoji dřívější práci v automobilovém průmyslu se svým aktuálním působením na observatoři Vera C. Rubin v jihoamerickém Chile. „Musíme ho podrobit zátěžovým situacím, abychom viděli, jak na ně reaguje a jak se mění kvalita získaných snímků. Různě rychle s ním hýbáme a hledáme jeho limity. Zásadní rozdíl je ovšem v tom, že ho nepodrobujeme crash testům. Na to je teleskop příliš drahé zařízení,“ vypráví. 

Velkou výzvu pro něj znamenalo udržení dalekohledu v ideální teplotě, neboť dochází k „tetelení“ obrazu, pokud se nějaká část zařízení ohřeje. Poslední měsíce se moc nevyspal, protože jako celý tým o více než 60 členech na observatoři dřel na tom, aby největší přehlídkový dalekohled (viz infobox níže) začal po letech příprav a odkladů snímat hlubiny vesmíru.

„Krátce po šesté ráno nastoupíme do autobusu, který nás z naší základny ve městě La Serena odveze na kopec k observatoři, kde se rychle nasnídáme. Pak na místě děláme s dalekohledem různé testy, často jsem byl opakovaně dvacet hodin na nohou a zdřímnul si jen krátce na hvězdárně, abychom zvládli co nejvíce práce. Volné víkendy téměř nebyly,“ popisuje vědec původem z Prahy finišování příprav. „Samozřejmě bych mohl úkoly zadávat technikům ze své kanceláře v La Sereně po videokonferenci, ale raději si situaci prověřím sám v terénu,“ říká muž, který měl posledních pět let na starosti naprogramování subsystémů řídicího systému dalekohledu.

Od dětství jste chtěl být hvězdářem?

Tíhnul jsem k tomu. Na petřínskou hvězdárnu jsem s rodiči chodil od šesti let, později jsem tam docházel na kroužky a nakonec jsem tam i zhruba deset let dělal průvodce a vždy jsem rád návštěvníkům předváděl fungování dalekohledu. V roce 1995 jsem se jako sedmnáctiletý řízením náhod dostal do americké Alabamy do Space Camp, což je výběrový tábor pro adolescenty „postižené“ astronomií a technologiemi. Tam jsem získal své první mezinárodní kontakty, které si dodnes udržuji. Ale samozřejmě při maturitě jsem neměl nalajnováno, že se budu zabývat zrovna obřími dalekohledy.