„Je třeba vzdálit se církvi, jež ukazuje na lidi prstem,“ píše ve svých memoárech papež František

I když s ním mohl hovořit vždy jen krátce a v přítomnosti jiných lidí, přesto zakusil – jak říká kněz a pedagog Tomáš Halík – „jeho laskavou pozornost, schopnost naslouchat a bezprostřednost“. Marek Orko Vácha zase papeže Františka charakterizoval jako „úplně normálního chlapíka“, který na prvním místě neviděl církevní paragrafy a právo, ale člověka. „František nám ukázal, jak být svatý, když jste obsluha benzinky, když jste zámečník nebo třeba řidič autobusu, a jak do všedních dnů vyrývat svoje pozvání ke svatosti.“ Kardinál Dominik Duka také  připomněl, že František do Vatikánu přinesl méně formální styl, a protože nebyl odborný teolog, chtěl o víře spíš mluvit s lidmi, což občas způsobovalo nedorozumění. A někdy to vedlo i ke kontroverzím, zvláště když třeba došlo na válku na Ukrajině, připomněl zase církevní historik Jaroslav Šebek…

Foto: Nakladatelství Práh

Není divu, že i v zemi, jež nepatří zrovna ke křesťanským baštám, se v těchto dnech lidé zamýšlejí nad názory, postoji a činy muže, který posledních 12 let stál v čele katolické církve. Co by těm všem vyjádřením a hodnocením asi tak řekl sám František, syn italských přistěhovalců z Buenos Aires, vlastním jménem Jorge Mario Bergoglio? 

„Kdybych navázal na všechno, co o mně kdy řekli a napsali, neměl bych čas vůbec na nic jiného a musel bych jednou týdně navštívit psychologa!“ konstatuje s nadhledem ve vzpomínkové knize, kterou sepsal společně s italským novinářem Fabiem Marchesem Ragonou a kterou vydalo česky před několika týdny nakladatelství Práh. A mimo jiné reaguje i na kritické hlasy, jež mu hned po konkláve v roce 2013 začaly vyčítat, že svým neformálním přístupem vlastně systematicky ničí papežství: „Co k tomu dnes mohu říct? Především jsem kněz, jsem pastýř a pastýři musí být stále mezi lidmi, mluvit s nimi, vést dialog, naslouchat jim, podporovat je a bdít nad nimi. Dnes už není správné vytvářet odstup. Ježíš nestál nad lidem, byl součástí lidu a putoval spolu s ním. Je pravda, že Vatikán je poslední absolutní monarchie v Evropě a často se zde odehrávají úvahy a manévry jako u dvora, ale od těchto schémat musíme ustoupit a překonat je.“

Komentář Pavla Novotného

Papež není straník, válečník ani rozhodčí. Nečekejte od něj, že bude reagovat na poslední politické trendy

24. 4. 2025 ▪ 4 min. čtení

Jak všichni víme, papež František na své cestě překonal nemálo schémat, ale reforma církve tak sotva započala. To si on sám moc dobře uvědomoval. „Je nezbytné upustit od někdejší strnulosti, vzdálit se církvi, která ukazuje na lidi prstem a odsuzuje,“ vzkazuje svým následovníkům. 

V sobotu, po obřadu pod širým nebem před bazilikou svatého Petra, bude pohřben v římském kostele Santa Maria Maggiore. Konkláve se podle listu Corriere della Sera sejde pravděpodobně mezi 5. a 10. květnem. 

Papež František a Fabio Marchese Ragona: Život. Moje cesta dějinami

KNIHA, vydalo nakladatelství Práh, 2025