Když 12. srpna 1881 vypukl požár v Národním divadle, pobýval Vojtěch Hynais zrovna v Praze. Neotálel a běžel na pomoc. Ve zmatku, jenž divadlo zachvátil společně s plameny, pak zachraňoval nejen své malby, ale také práce Františka Ženíška. V těch dramatických minutách a hodinách samozřejmě nemohl tušit, že se zřítí velký lustr, popelem lehne jeviště i hlediště a zničena bude i Ženíškova opona a že to bude právě on, kdo namaluje novou. Když se posléze však tato příležitost naskytla, chytil ji „za pačesy“ a prosadil – všem oponentům navzdory – novou koncepci tohoto monumentálního obrazu.
Při promýšlení námětu vyšel z osobních zážitků při požáru a také z vlny solidarity, jež vyústila v další celonárodní sbírku a obnovení divadla v rekordním čase. To Vojtěcha Hynaise ohromilo a oponu nazval „Obětavost národa českého buduje chrám dramatického umění“.
Za oponou
Všichni Hynaisovu oponu známe, někteří si dokonce pamatujeme, že pro ústřední postavu Slávy národa mu stála modelem mladičká Suzanne Valadonová. A tedy se domníváme, že známe i Vojtěcha Hynaise. Ve skutečnosti si ale ještě tak maximálně vybavíme čtvero ročních období na jeho obrazech, ale pak už se nám Hynais rozplývá. Někde – jakoby za oponou – mizí celá jeho tvorba, opona válcuje jeho společenské i pedagogické zásluhy. Až se pozoruhodný příběh umělce, který vyrůstal ve Vídni, studoval v Paříži, ale vždycky toužil být platný v Praze, vytrácí. Tak jako se koneckonců tiše vytratil z umělecké scény on sám, když se jeho obrazy staly nemoderními.
„Hynais obohatil naši kulturu nejen svými díly. Byl to také on, kdo z Paříže, z École des Beaux-Arts, kde studoval, přinesl od svého učitele Jeana-Léona Gérôma stanovy pro chod umělecké školy. Podle nich se zformovaly nové, leč podnes platné stanovy pražské Akademie výtvarných umění. Co je ale podstatnější – svými studiemi k monumentálnímu obrazu Paridův soud, které byly vystavovány v Praze, Hynais vytvořil cestu k chápání francouzského impresionismu, byť sám nebyl jeho přímým propagátorem a účastníkem. Mladá generace českých umělců se nadchla pro nový směr umění. Začala vpravdě nová éra,“ vysvětluje Marie Mžyková pro HN. Respektovaná kunsthistorička poslední roky pracovala na obsáhlé monografii, v níž mapuje život a tvorbu Vojtěcha Hynaise. Výpravnou publikaci vydává Nakladatelství Academia s Galerií Kodl.
Kulturní deficit
Je to až paradox, že umělec, jehož jméno zná díky oponě v Národním divadle snad každé dítě školou povinné, se „dočkal“ objektivního a komplexního zhodnocení až sto let po své smrti. Marie Mžyková se přitom Vojtěchu Hynaisovi věnuje dlouhodobě. V roce 2000 připravila například výstavu s názvem Křídla slávy, kvůli níž objela galerie v celé Francii a nechala do Prahy přivézt nejen řadu Hynaisových děl, ale i mnoha jeho současníků. Při té příležitosti bádala v českých i francouzských archivech a také vydala knihu, jež navázala na její předcházející práci z roku 1989.
Kulturní tipy: Slasti a neřesti, oceňovaný film a (nejen) karikatury na Kampě
Prostor adekvátní významu tohoto umělce se jí však naskytl až nyní, a to – jak říká – díky Martinu Kodlovi, který projekt inicioval a finančně zaštítil, a díky odvaze Jiřího Padevěta, ředitele nakladatelství Academia. „V mých očích zaujal doslova hrdinný postoj. Prohlásil, že neexistence Hynaisovy monografie je naším kulturním deficitem. A při vědomí celkové náročnosti projekt přijal.“
Publikace, jež je sama o sobě výjimečným uměleckým dílem (díky grafikovi Janu Frantovi), vychází ve dvou svazcích, čítá takřka 1000 stran a bezpočet reprodukcí. Kromě podrobného životopisu a analýzy všech poloh a vrstev Hynaisovy tvorby, a to s ohledem na inspirační zdroje, učitele, žáky i následovníky, obsahuje kniha také soupis jeho olejomaleb a pastelů s odkazy na výstavy, aukce a publikace, kde se v minulosti objevily. Přehled historických událostí, tehdejších uměleckých institucí, spolků a škol, stejně jako třeba data ze života Hynaisových souputníků pak představují velmi cenný kontext. To už není příběh jednoho umělce, ale historie země, Evropy.
Jinými slovy, taková kniha tu už dlouho nebyla. Její autorka na superlativy však reaguje elegantně – a na pomoc si bere citát Václava Viléma Štecha z roku 1925: „Vojtěch Hynais je z těch velkých umělců, kteří svou tvorbou vztyčují se vysoko nad oblast svého národa a kteří, ač nikdy nezapřou svůj národní původ, stojí přece mimo čas a prostor vymezený určitou národní kulturou a patří všemu vzdělanému lidstvu. Jsou darem národů kultuře všelidské…!“
Marie Mžyková: Hynais 1, 2
KNIHA, vydávají Academia a Galerie Kodl, 2025
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
