Jak se jeden kluk díky svérázné babičce naučil hrát karty a programovat. Bill Gates líčí své začátky

Šťastný kluk. Tak mu od malička říkali, protože se hodně smál. A když nálepkou „šťastné dítě“ označil Billa Gatese i doktor, k němuž docházel na psychoterapie, vzal to i on sám za prostý fakt. Navzdory tomu, že tehdy už sváděl bitvy s rodiči, kteří nechtěli víc, než aby syn prospíval ve škole, sportoval, hrál na hudební nástroj, byl komunikativní a odpovědný. Tak nějak si to představovali, ale potomek se do standardní škatulky nechtěl vměstnat.

„Kdybych vyrůstal dnes, nejspíš by mi diagnostikovali poruchu autistického spektra. Za mého dětství se ale o skutečnosti, že mozky některých lidí zpracovávají informace jinak než ostatní, příliš nevědělo. Rodiče neměli žádná vodítka ani učebnice, které by jim pomohly vstřebat, proč je jejich syn tak posedlý některými projekty, nevnímá sociální narážky a dovede být hrubý nebo nezdvořilý, aniž by si to uvědomoval… Vím ovšem, že mě rodiče zahrnuli přesně tou směsicí podpory a tlaku, které jsem potřeboval,“ píše v prvním dílu svých pamětí Bill Gates.

Knihu, která vyšla s adekvátně hlasitým humbukem 6. února, a to najednou v řadě zemí včetně Česka, nazval Zdrojový kód. Jak příznačné. Nepředkládá v ní totiž žádný zaručený návod, jak se vypracovat na nejbohatšího muže planety, ale vypráví příběh kluka ze Seattlu. Při tom si sám třídí v hlavě vzpomínky, okolnosti a impulzy, jež jej formovaly.

Peníze, moc i pokřivené vztahy. Tohle je pět nejlepších seriálů o miliardách a tvrdém světě byznysu

29. 5. 2023 ▪ 6 min. čtení

„Sotva budu přehánět, když řeknu, že se mi dostalo mnoha nezasloužených privilegií: narodit se v bohatých Spojených státech je pro výhru v loterii dobrý výchozí předpoklad, stejně jako narodit se jako bílý muž ve společnosti, která bílé muže favorizuje,“ konstatuje. A přesně v momentě, kdy by toto pozdní prohlášení muže, jenž se dnes přes vydělané miliardy ubírá k sedmdesátce, mohlo chytit faleš, připomene ideální dobové konstelace: „Byl jsem ještě vzpurné batole ve školce Acorn Academy, když konstruktéři vymysleli, jak integrovat malinkaté obvody na kousku křemíku, a odstartovali vznik polovodičového čipu… A když jsem ve třinácti začínal programovat, musely čipy ukládat data do velkých počítačů, k nimž studenti měli výjimečný přístup. V době, kdy jsem si ale dělal řidičák, už se hlavní funkce celého počítače vměstnaly do jediného čipu.“

Co tomu klukovi ještě nahrávalo doslova do karet? Jeho akční babička Gami. Nejenže mu četla před spaním nebo jej učila plavat, ale předala mu i karetní vášeň. „V počítačové vědě existuje takzvaný stavový automat, součást programu, která přijímá vstupní data a pak na základě souboru podmínek provede optimální kroky. Babička měla výborně vyladěný stavový automat na karty – její mentální algoritmus se systematicky propracovával všemi možnostmi, rozhodovacími stromy a teorií her. Tenkrát jsem tyhle koncepty nedokázal ani pojmenovat, ale intuitivně jsem je cítil,“ líčí Bill Gates. 

Ten kluk babičku pozorně sledoval. Dlouho prohrával. Ale pak vyhrál jednou, dvakrát, mockrát. K založení Microsoftu už vlastně nebylo tak daleko…

Bill Gates: Zdrojový kód / Moje začátky

KNIHA, překlad D. Reischlová, J. Petrů, nakl. Práh 2025