Tři skleněné kuličky dovezené čínskou sondou dokazují, že dinosauři mohli spatřit soptící Měsíc

Ve srovnání se Zemí je Měsíc trpaslík. Zatímco naše planeta má v průměru 12 742 kilometrů, Měsíc je přibližně čtyřikrát menší. V jeho nitru se proto nahromadilo výrazně méně radioaktivních prvků produkujících rozpadem teplo. Menší rozměr ale také znamená, že si Měsíc nashromáždil i méně tepla ze srážek těles v dobách svého formování. Navíc – stejně jako ztratí horký čaj své teplo rychleji, když je v malém šálku než ve velké konvici – i Měsíc chladne rychleji než Země. Odhaduje se, že zatímco ve středu naší planety je dnes okolo 5200 stupňů Celsia, u Měsíce to je pouze 1400 stupňů. A to je příliš málo na to, aby v měsíčním plášti docházelo k tavení hornin, a tedy vzniku magmatu živícího sopečnou činnost.

Když se přitom podíváme v noci na Měsíc na obloze, můžeme spatřit, že tomu před miliardami let bylo jinak. Vzorky měsíčních hornin, které v minulosti na Zemi přivezli američtí astronauti v rámci misí Apollo, totiž ukázaly, že rozsáhlé tmavé oblasti, kterým říkáme měsíční moře, jsou pozůstatkem sopečné činnosti. Během ní se na povrch dostalo množství čedičové lávy, která pak vyplnila obrovské pánve vzniklé srážkami Měsíce s okolo letícími tělesy.