Papežův zákon. Jak natočit zločin, který byl spáchán ve jménu absolutního principu

Bylo 23. června 1858 pozdě večer, když na dveře obchodníka Salomona Mortary v Boloni zabušila papežská garda. Má rozkaz zajmout šestiletého Edgarda, kterého tajně (údajně) pokřtila jeho křesťanská chůva, a odevzdat jej katolické církvi. A protože patří Boloňa ještě k papežskému státu, vojáci nesmlouvají. Navzdory zoufalému odporu rodičů, údivu světových politiků v čele s Napoleonem III. nebo Františkem Josefem I., protestům vlivných Židů včetně Rothschildů i celosvětové, na svou dobu nevídané mediální kampani se stane chlapec chráněncem Pia IX. A ten neustoupí, dokud se z Edgarda nestane kněz, hluboce litující, že nemůže pokřtít svou židovskou rodinu…

Ne, to není příběh oběti trpící stockholmským syndromem, který si vymyslel zručný scenárista, ale skutečnost. Únos před 166 lety otřásl papežským státem, rodina Mortarových však zaplatila strašlivou daň. Právě na rodiče a děti soustředil pozornost Marco Bellocchio, když pracoval na filmu o „zločinu spáchaném ve jménu absolutního principu“.

Drama, jež sklidilo na loňském festivalu v Cannes ovace ve stoje, má všechny náležitosti žánru, aniž by se však v historických kulisách ztrácely myšlenky až mrazivě aktuální. Slovy režiséra: „Po celé Evropě se šířila atmosféra svobody, a právě proto představuje únos chlapce zoufalý a nesmírně násilný pokus skomírající autority vzepřít se zhroucení, a dokonce přejít do protiútoku. Upadající totalitní režimy často dosahují drobných triumfů, které je na okamžik oklamou, že vítězí.“ 

Papežův zákon (Itálie, Francie, Německo, 2023)

FILM, režie Marco Bellocchio, distribuce Aerofilms, v českých kinech od 18. 4.