Tolerance je přežitek. Ve vztazích vytváří korupční prostředí. Důležité je něco jiného, říká terapeut Vojtko

Být u toho, co s člověkem udělá láska. Terapeut Honza Vojtko takto stručně popisuje svoji fascinaci vztahy. O nich si povídá s klienty, píše v knihách, přednáší v divadlech a vystupuje v médiích. A co je v nich podle něj zejména důležité? Umět v sobě rozpoznávat takzvaný významovač. „To je prvotní subjektivní filtr, který  dodá význam tomu, co se děje okolo nás. A to je pak třeba tlumočit svému partnerovi nebo partnerce,“ říká. 

Jak se člověk dostane od číšníka ke vztahům?

Byl jsem vždycky takové divné dítě, divný kluk. Nehrál jsem fotbal, ale přednášel básničky, tancoval a zajímal se o všechno možné, jenom ne o ty „správné“, klučičí věci. Ta jinakost a divnost mě provázela vlastně celou dobu. 

Co jste chtěl tehdy dělat? 

Jít na konzervatoř, být velký herec. Jenže to chce dalších x tisíc dětí a přijímačky se mi nepovedly. Tak si pamatuju na rozhovor se svým otcem v kuchyni, v paneláku v Ostrově nad Ohří, kde se všechno u nás odehrávalo: Jsem v sedmé třídě a chce po mně, abych řekl, čím budu. A já samozřejmě nemám nejmenší tušení. Tak táta rozhoduje – budeš u žrádla a v teple. Jeho slova si dodnes pamatuju. U nás byl prostě takový divný patriarchát, kdy táta měl jediný z rodiny střední školu. A vůbec se nepředpokládalo, že ho někdo přeroste.