Pětina až třetina seniorů trpí osamělostí a to se negativně podepisuje na jejich zdraví. Samota s sebou nese stejně významné zdravotní riziko jako kouření 15 cigaret denně a škodí více než obezita, alkoholismus či nedostatek pohybu. Tento problém nabývá na síle s přibývajícím věkem. Senioři omezují společenské kontakty a vazby, soustřeďují se na rodinu a nejbližší přátele a širší okruh známých opouštějí. Příčiny této změny nejsou jasné. Snad si senioři stále víc uvědomují omezenou délku života. Možná je to důsledek úbytku fyzických sil. Na vině může být i vyloučení starších lidí z moderních společností.
Baptiste Sadoughi z university v německém Göttingenu je přesvědčen, že změny lidského chování ve stáří mají hlubší evoluční kořeny. Rozhodl se proto s týmem sledovat život seniorů v tlupách makaků asámských v thajské rezervaci Phu Kiao. Vědci se soustředili na společenské kontakty samic, protože ty stráví celý život v jedné tlupě a vytvářejí si tu dlouhodobé vazby. Samci rodnou skupinu opouštějí před dosažením dospělosti a stěhují se do cizí tlupy.
Studie publikovaná ve vědeckém časopise Proceedings of the Royal Society B odhalila, že stárnoucí samice makaků sice omezují své společenské kontakty, ale ostatních členů tlupy se nestraní. Opičí seniorky se drží poblíž mladších členek tlupy, ale nedostávají se s nimi tak často do přímého kontaktu. Například si s nimi stále méně čistí srst.
„Předpokládáme, že se starší samice snaží držet v tlupě za každou cenu, protože pobyt ve skupině patří k nejúčinnějším způsobům obrany před atakem dravců a šelem,“ vysvětluje Sadoughi. „Ale když toho dosáhnou, nemají už sílu ani motivaci na to, aby vstupovaly s ostatními do přímých kontaktů. Samice udržují tyto kontakty jen s těmi členy tlupy, s nimiž je vázalo to nejsilnější pouto.“
Skrývá se za osamělostí seniorů lidí podobný fenomén? Sadoughi se domnívá, že ve vyšším věku nemá ani člověk na udržování širších společenských vazeb dostatek fyzických a psychických sil.
