Zamilovaní lidé bývají roztržití. Ztrácejí věci, zapomínají na důležité povinnosti. Takhle s nimi cvičí hormon oxytocin, který se významně podílí na vzniku pevných mezilidských vztahů nejen mezi milenci, ale také mezi matkou a dítětem, a dokonce i mezi psem a jeho pánem. Skoro se nechce věřit, že by oxytocin přezdívaný rovněž hormon lásky mohl mít na lidskou paměť pozitivní vliv. A přece je tomu tak. Vyplývá to z nové studie japonských vědců vedených Akiyoshim Saitohem z Tokijské vědecké univerzity publikované vědeckým časopisem PLoS ONE.
Hormon lásky produkují speciální neurony v mozku. Japonští vědci našli způsob, jak tvorbu oxytocinu zablokovat, a následně sledovali, co to udělá s pamětí laboratorních myší. Stavěli zvířata před jednoduché úlohy, v kterých myšky prokazovaly jak krátkodobou, tak i dlouhodobou paměť. Bez přísunu oxytocinu byla zvířata silně zapomnětlivá. Naopak když Saitoh a jeho spolupracovníci neurony produkující oxytocin nabudili a produkce hormonu v mozku stoupla, paměť se myším výrazně vylepšila, především ta dlouhodobá.
Akiyoshi Saitoh a spol. už dříve zjistili, že by oxytocin mohl mírnit průběh Alzheimerovy choroby. Při ní se člověku hromadí v mozku bílkovinný řetězec amyloidu-beta, což vede k poškození mozku a ztrátě paměti. U laboratorních myší ale oxytocin devastujícím dopadům amyloidu-beta na paměť významně bránil. Nový experiment ukazuje, že ke zlepšení paměti není třeba podávat oxytocin jako lék, ale stačí k tomu zvýšení vlastní produkce hormonu lásky v mozku. Lékaři už delší dobu vědí, že senioři s pevnými vazbami na přátele a partnery jsou ke ztrátě paměti podstatně odolnější a naopak lidé, které trápí samota, jsou k demenci výrazně náchylnější.
„Základy tohoto jevu byly nejasné. My se je snažíme objasnit zásadní rolí oxytocinu v mozku a doufáme, že tak otevřeme cestu pro novou léčbu, která zbrzdí postup demence,“ říká Saitoh.
