Plodnost lidstva klesá a v některých zemích už se rodí každé desáté dítě díky umělému oplodnění. Od roku 1978, kdy se ve Velké Británii narodilo první dítě „ze zkumavky“, přišlo tímto způsobem na svět více než 10 milionů lidí. Umělé oplodnění je náročné pro lékaře i pacienty. Po hormonální stimulaci dozraje v těle pacientky hned několik vajíček, která lékaři odeberou a v laboratoři oplodní partnerovými spermiemi. Vzniklá embrya několik dní kultivují a jedno pak přenesou do pacientčiny dělohy v naději, že se tam uchytí a narodí se z něj dítě.
„Bohužel, na výsledek umělého oplodnění má stále nemalý vliv náhoda,“ říká Irene Suová z University of California v San Diegu. „V současnosti vybíráme nejlepší embryo pro přenos podle toho, jak vypadá, nebo z něj odebereme pár buněk a prověříme na nich jeho dědičnou informaci. Tohle bychom rádi změnili.“
Kdo si nechá přečíst geny, chová se pak ke svému zdraví zodpovědněji, říká genetička Šišková
Suová a její spolupracovníci vyvinuli nový test, při kterém analyzují živný roztok, v němž jsou embrya kultivována. Vycházejí z předpokladu, že pro zdárný vývoj je nezbytná správná aktivita genů. Zárodek si podle instrukcí dědičné informace vyrábí molekuly kyseliny ribonukleové (RNA) a část z nich uniká do okolí. Vědci identifikovali v živném roztoku na 4000 různých molekul RNA a jejich prostřednictvím jsou s to zkontrolovat práci početné armády genů. Pomocí umělé inteligence dokázali ze spektra RNA určit potenciál embrya pro zdárný vývoj. Postup zveřejnili ve vědeckém časopise Cell Genomics. Zásadní přínos spočívá v tom, že test využívá kultivační roztok, který představuje odpad. Na rozdíl od testů DNA z odebraných buněk embryo neutrpí žádnou škodu.
„Umělé oplození je samo o sobě náročný proces, takže je důležité, abychom do tohoto delikátního děje zasahovali co nejméně. Náš postup se podobá pátrání po tom, co zůstalo na archeologickém nalezišti a z čeho můžeme usoudit, kdo tam žil a co dělal,“ přibližuje výhody testu Suová.
