Spolu s deci kávy vypijeme z jednorázového kelímku také sto miliard mikroskopických částic umělé hmoty. Přitom ještě v polovině minulého století byly plasty vzácností. Dnes se jich ročně vyrobí 460 milionů tun. Každý rok jich 400 milionů tun doslouží a skončí v odpadu. Z něj jen pětinu likvidujeme adekvátním způsobem a zbytek se pálí, ukládá na skládkách nebo zůstává v životním prostředí.
Všechny plasty degradují a uvolňují se z nich mikroskopické částice. Fragmenty označované jako nanoplasty jsou menší než jeden mikrometr a vyskytují se všude. Vdechujeme je se vzduchem, polykáme je s potravou a nápoji. Není divu, že se nacházejí v lidské krvi, mateřském mléce, v placentě nebo ve varlatech a spermatu. Z krve se dostanou i do mozku, a tak se nabízí otázka, zda se nepodílejí na vzniku onemocnění, jako je Alzheimerova či Parkinsonova choroba. Tato neurodegenerativní onemocnění postihují asi 15 procent obyvatelstva naší planety a příčiny jejich vzniku zůstávají nejasné.
Proč je firmami i seznamkami oblíbený osobnostní test spolehlivý jako horoskop
Tým vedený Andrewem Westem z Duke University v americkém Durhamu testoval vliv nanočástic polystyrenu na zdraví laboratorních myší. Ve studii publikované ve vědeckém časopise Science Advances vědci prokázali, že částice pronikají do neuronů v mozku a vyvolávají tam tvorbu shluků bílkoviny alfa-synukleinu. Tvorbou těchto shluků startují degenerativní změny typické pro řadu vážných onemocnění včetně Parkinsonovy nebo Alzheimerovy choroby. Studii Westa a spol. nelze považovat za definitivní usvědčení nanoplastů ze spouštění degenerativních onemocnění mozku. Zjištění amerických vědců však nelze brát na lehkou váhu.
Je těžké se před nanočásticemi plastů nějak chránit. Otázkou pro každého ale je i to, zda chce jejich příjem zvyšovat třeba právě pitím horkých nápojů z plastových nádob. Zvláště když na mikroskopické částice plastů padá podezření z podílu na dalších onemocněních, jako jsou kardiovaskulární choroby či zhoubné nádory.
