Na Cambridgeské univerzitě někteří vědci demonstrativně odcházeli, jakmile fyziolog Robert Edwards vstoupil do místnosti. Na slavnou školu přišel, aby tu pokračoval ve výzkumu lidského umělého oplodnění, který mu na jeho předchozím pracovišti v Národním institutu pro medicínský výzkum v londýnském Mill Hillu zakázali. Ani na novém působišti nevládlo nad jeho výzkumem velké nadšení. „Nebudu v jedné místnosti s člověkem, který dělá takové věci,“ zaznívalo z úst jeho odpůrců.

Psal se rok 1963 a jen málokdo považoval neplodnost za vážný problém. Svět se obával přelidnění a medicína viděla prioritu ve vývoji antikoncepce. Edwards šel proti proudu. Jeho žádosti o granty padaly jedna za druhou pod stůl. Byl obviňován z „pokusů na lidech“, přirovnávali ho k nacistickým válečným zločincům. Když se snažil ve sdělovacích prostředcích předsudky vůči léčbě neplodnosti vyvracet, jen přilil oleje do ohně. Jeden z oponentů jeho žádosti o grant mu hned v úvodu posudku vyčetl „nechutnou publicitu“. Popularizace vědy mu vynesla nálepku ďáblova advokáta.

Zbývá vám ještě 80 % článku

Co se dočtete dál

  • Kolik dětí ze zkumavky by mohlo žít na zemi v roce 2100.
  • Co doporučoval „ghostwriter“ autorům metody.
  • Proč poznamenal tento autor historii umělého oplodnění v dobrém i ve zlém.
Předplatné bez reklam první 2 měsíce za 80 Kč
  • Veškerý obsah HN.cz
  • Mobilní aplikace
  • Bez reklam
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Články v audioverzi + playlist
  • Možnost kdykoliv zrušit
za 80 Kč s mobilní aplikací
a bez reklam nebo za 40 Kč bez mobilní aplikace
a s reklamou
Máte již předplatné? Přihlásit se

Baví vás moderní technologie? To byste si neměli nechat ujít newsletter Týden s technologiemi, díky kterému dostanete do téměř pravidelného pátečního e-mailu to nejzajímavější dění a produktové novinky za celý týden.