Je profesorkou anglické literatury na Syrakuské univerzitě v New Yorku, autorkou písňových textů, esejí a také pěti básnických sbírek, za něž získala nejedno ocenění. Nejvíc však Mary Karrovou proslavily vzpomínky na vlastní dětství, a to přitom nezvolila ani formu románu.

Začíná to už předmluvou. Není důležité, že ji autorka napsala až v roce 2004, devět let po prvním vydání Klubu lhářů. Stačí se začíst do úvodního odstavce, kde líčí historku, jak při rekonstrukci koupelny našel obkladač ve zdi díry po kulkách a její maminka – tehdy už šedovlasá a dávno abstinující – ani brvou nehnula a potvrdila, že tu první vystřelila kdysi na tátu, tu druhou na Larryho, svého v pořadí pátého nebo možná šestého manžela. Stačí těch prvních pár řádek a vletěli jsme po hlavě do světa Mary Karrové: „To vysvětluje hned zkraje, proč jsem se rozhodla napsat Klub lhářů jako memoáry, a ne jako beletrii: když vám osud nabídne takové literární postavy, nač se namáhat nějakým vymýšlením?“

A tak vypráví. O tom, jak vyrůstala na přelomu 50. a 60. let ve východotexaském Leechfieldu, který se dusil odérem rafinerií a chemiček, krčil před nájezdy tornád, kobylek, nakažlivých nemocí a sousedských pomluv. Jak městečko a celý rozpálený konzervativní Texas upřímně nenáviděla a vlastně i milovala, stejně jako milovala svou duševně labilní matku, neúspěšnou umělkyni, která rodinu terorizovala. A jako milovala otce, dělníka z rafinerie, který si tak rád s chlapy u kulečníku vymýšlel příběhy a vesele lhal, občas se taky ztrácel, až se Mary a její starší sestře vytratil ze života. Bylo to – viděno zvenčí – až šílené dětství, jistě by vydalo na román, horor nebo také klinickou studii.

„Mary Karrová odhaluje rodinná tajemství i vlastní traumata s maximální citovou upřímností,“ píše amerikanistka Hana Ulmanová v doslovu k českému překladu knihy, který právě vyšel v nakladatelství Prostor. „Jako by intuitivně pochopila, že její text stojí a padá s tím, jak dokonale ilustruje nejasnost hranice mezi komedií a tragédií nebo mezi smíchem a pláčem.“ Připočítáme-li k tomu ještě vynalézavé zacházení s jazykem, držíme v rukou třaskavou směs. Explodovala v roce 1995 a Klub lhářů pak více než rok setrval na žebříčku bestsellerů The New York Times. Reakce čtenářů, kterým pomohl se zbavit traumat z dětství, údajně autorku překvapují dodnes.

Mary Karrová: Klub lhářů

KNIHA, nakl. Prostor, přeložil Josef Moník, 2023

Zajímají vás další kvalitní články z Hospodářských novin? Výběr těch nejúspěšnějších posíláme každý všední den večer v našem newsletteru 7 v SEDM, který si můžete zdarma přihlásit.