Dobrou noc a krásné sny? Mnohým jsou odepřeny, zejména lidem, kteří prodělali covid

Simona kráčí potemnělým lesem. Slyší, jak šumí listí, občas zahouká sova, pod nohama jí praskají větvičky. V šeru jen těžko rozeznává obrysy stromů. A najednou se před ní rozevře obrovská díra. „Jako do středu Země. Uklouzne mi to, já se držím, ale stále sklouzávám do té jámy, která vypadá jako kráter sopky. Snažím se ze všech sil, abych se odtud dostala,“ líčí dvaapadesátiletá žena ze Zlína (stejně jako další citovaní pacienti si nepřála zveřejnit příjmení).

Od chvíle, kdy na podzim roku 2020 prodělala covid-19, má takových živých snů hned několik za sebou. A každou noc znovu a znovu. Když jeden skončí, Simona se nakrátko probudí a pak opět upadne do neklidné dřímoty. Ráno si vše pamatuje do nejmenšího detailu. „Někdy mám strach jít v noci spát. To nejsou sny, to jsou snad halucinace. A nikdy se neopakují! Vůbec nechápu, kde se to v mém mozku bere. Bojím se, že se v té hlavě něco děje,“ povzdechne si Simona, která je už dva roky neustále unavená.