Nechci, aby se na mě někdo díval optikou barvy. Já jsem Martin Mata, a to je celé

Následující větou by asi žádný profilový článek začínat neměl. Martin Mata se minulý týden nestal Manažerem roku v kategorii Nezisková sféra. Jenže tato věta tak trochu vystihuje, jak to Martin Mata v životě má. „Ne vždy všechno vyjde. Můj příběh je možná v něčem složitější, ale procházím životem tak, jak je. Nechávám ho plynout,“ komentuje své dosavadní úspěchy i neúspěchy devětatřicetiletý muž. A není pochyb o tom, že se pokusí titul v soutěži s devětadvacetiletou tradicí získat jindy.

Ambiciózní Mata se má o co opřít. Začínal jako sběrač ovoce v Řecku a dělník ve výrobě v Ústí nad Labem, pak výrobu začal řídit, vedl i sklad a stovku lidí, vstoupil do politiky, aby z ní do roka vystřízlivěl, vystudoval vysokou školu, založil a zase prodal dvě firmy, řídil Městské služby Ústí nad Labem a asi jako jediný Rom vstoupil do aktivních záloh. Teď vede Inovační centrum Ústeckého kraje a vytyčil si další nelehký úkol: chce v regionu udržet mladé lidi a nalákat zpět ty, kteří už odešli. „Většinou odcházejí nebo dojíždějí za prací do Prahy, kde mají lepší platové podmínky. My jim ale příležitosti musíme vytvořit tady. Není to vždy o penězích, ta práce by měla mít přidanou hodnotu, aby člověk mohl něco rozvíjet, třeba svůj region.“