Paní Stanislava žije v azylovém domě v severočeském Mostě se svým čtrnáctiletým synem a desetiletou dcerou skoro rok. Tohle období patří k těm lepším v jejím životě, přesto je smutná. Ví, že v únoru uplyne lhůta, po kterou může v chráněném bydlení pro matky s dětmi zůstat. Pak se bude opět muset probíjet na vlastní pěst. „Šetřím na kauci na pronájem bytu. Málo jím, aby se aspoň moje děti mohly najíst pořádně. Ale kroužky nebo výlet jim dopřát nemůžu,“ říká v prázdné herní místnosti hubená žena v šedém svetru a občas se dívá do země.
Zbývá vám ještě 95 % článku
Nebo zkuste
předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné?
Přihlaste se
