„Zavolej a domluvíme sex.“ O pekle zvaném autocorrect

Tenhle text měl být původně jenom o „radostech“, které si skoro všichni užíváme s udělátkem zvaným autocorrect. Znáte to. Chcete něco napsat, příkladmo jako já nedávno „budeme v rejži“, načež se v textu, kvůli automatickým opravám, objeví „dušené v rejži“. Je to, aspoň pro mě, většinou legrace, ale někdy i trochu polízanice. Tož jsem se poptal přátel na sociálních sítích, jak to mají oni, co všechno jim autocorrect provádí. Odpovědí se sešlo požehnaně. Po většinu času jsem u nich brečel smíchy, leč nakonec z nich vyplynul ještě jeden, trochu vážnější závěr, který jsem původně vůbec na mysli neměl. Dostaneme se k němu na konec. Tedy pokud vydržíte, samozřejmě.

Nejdřív pojďme k tomu hlavnímu. Tedy k důkazům, že autocorrect je opravdu vypečené udělátko. Fauly, jichž se dopouští, lze roztřídit do několika skupin. Můžeme začít už od oslovení, protože systém zásadně odmítá akceptovat varianty jmen. Paní Alena Růžičková se například svěřila, že když, netušíc potenciální zradu, psala kamarádkám Lence a Monice, v oslovení se místo „Ahoj Moni, ahoj Leni“ objevilo „Ahoj Módní, ahoj Lesní“, což bylo samozřejmě možné vysvětlovat jako podprahovou jedovatost. Pořád je to ale o dost lepší než verze oslovení, kterou zaznamenala Klára Šimečková, které se „Ahoj Leničko“ automaticky přepsalo na „Ahoj lesbičko“. Zajímavou zkušenost s hravým autocorrectem má též paní Jarmila Charfreitagová, která vzpomíná na SMS komunikaci s instalatérem jménem Hanzlík, již zakončila nakvašená odpověď, že dotyčný sice příslušné sanitární zařízení opraví, ale Hajzlík se opravdu nejmenuje.