Zpět do minulosti

V tichém světě pod vodou
Zuzana Brabcová: Daleko od stromu, Druhé město

V některých případech má smysl se navracet a vydávat tituly soudobé české literatury, které se dostaly ke čtenářům třeba již před třiceti lety − jako v případě románu Zuzany Brabcové Daleko od stromu. S ním to pravda bylo poněkud složitější, protože se o něj nejprve postaralo exilové nakladatelství INDEX, působící v Kolíně nad Rýnem, a do oficiální domoviny pronikl až v polistopadovém svobodnu. Je třeba přitakat průvodním slovům Petra A. Bílka, že "čteme příběh o hledání cesty, který je protipólem soudobých nostalgických obrazů − cesta do hlubin dětství a mládí je vynucenou zastávkou u brány, kde se otevírá nitro temnoty… … je zpovědí o hledání sebe sama v labyrintu, do jehož středu cesta nevede". Výpověď o znormalizovaných časech, v nichž hrdinka kostrbatě nastupuje na svou vlastní cestu konfrontována jednak rodinnými rituály a limity, jednak dobou oděnou v absurdních kulisách a s dotírajícími pohůnky manipulativního Velkého bratra. Představte si situaci, že žijete v tichém světě pod vodou. Jen krátce vynoříte svou hlavu nad hladinu, a než vaše oči zaostří a spatří horizonty pobřeží, raději se potopíte zpět. V takovém rozpoložení se cítí zpovídající se hrdinka moderního bildungsromanu, který jako první získal v roce 1987 Cenu Jiřího Ortena.

Ze ztracených časů
Božena Němcová: Babička, Host

Zlozvyk či schopnost nudit se je přirozená vlastnost, o niž bychom neměli okrást ani své děti. K těmto přirozeným vlastnostem přiřaďme pak ještě řadu dalších "nepotřebných", třeba umění plnohodnotně prožívat "iracionální naivitu" světa beletristického vyprávění. V prestižní edici České knižnice, která přináší kanonické texty české literatury, vyšel konečně skvělý text Boženy Němcové Babička. Pro žáky základních škol nudná noční čtenářská můra, pro dospělého a zralého čtenáře pohlazení kvalitním literárním textem a idylou zaniklého světa, v němž lidské dobro překrývá démonické zlo, v němž padají sociální bariéry a v němž svět přírody i člověka mají svůj nenarušitelný řád. Nadstandardní ediční prémií je Komentář Jaroslavy Janáčkové, v němž se znalkyně díla i života naší klasičky novátorsky zastavuje u tvůrčích i privátních okolností zrodu textu, u jeho přijetí dobovou kritikou, u duchovního ovlivnění prostředí, texty a lidmi, s nimiž se autorka dostávala do styku, resp. u podrobné motivické analýzy. Nejkrásnější je však stále válečné vydání v nakladatelství ELK, k němuž své kresby připojil Adolf Kašpar. Ony jsou stejně jako samotný text branou, kterou lze uniknout do nenávratně ztracených časů…