Návod, jak být "dokonalým rodičem", neexistuje. V různých koutech světa to totiž neznamená totéž

Představa "dokonalé matky", jejíž batole se nikdy v noci nebudí, miluje brokolici a recituje Shakespeara, může znít úžasně. Ale zároveň může rodičům způsobit spoustu stresu.

Takže když věci nejdou tak docela podle plánu, není špatné si připomenout, že neexistuje žádná jednoznačně "správná" cesta a různí rodiče i různé kultury mohou otázky kolem výchovy vnímat odlišně, napsal zpravodajský server BBC News.

Například japonští rodiče neokřikují děti, které se hádají třeba o stejnou hračku. Podle jejich názoru takové hašteření může být užitečné, protože dává dětem šanci, aby se samy naučily řešit konflikty. Doporučuje se, aby jim rodiče šli dobrým příkladem, ale jinak nechali vše na nich.

Podobný přístup volí švédští rodiče, kteří se snaží děti nedržet pod příliš přísným dohledem – a namísto toho je od velmi útlého věku učí procvičovat se ve správných rozhodnutích. Například některá švédská předškolní zařízení kolem sebe nemají žádný plot – učitelé raději děti učí koncept "neviditelného plotu", takže si děti denně samy procvičují sebekontrolu.

Míchání kašiček, výroba neslaných-nemastných zeleninových mixovaných směsí a strouhání jablíček s banánem? To je v Jižní Koreji věc neznámá. Tady děti od malička jedí totéž co dospělí. Musí navíc počkat na dobu společného jídla a předpokládá se, že dostanou kousek od všech pokrmů, které jsou na stole. Tímto způsobem se podle místní kultury naučí jíst širokou škálu zdravých potravin.

Čína je známá rigidním vzdělávacím systémem, který na žáky klade vysoké nároky. Učitelé a rodiče jsou ovšem zvyklí popisovat učení dětí pomocí analogie s jablkem, které je už už skoro na dosah. Pokud by bylo příliš daleko, dítě ztratí motivaci natahovat se pro něj. Pokud bude příliš blízko, dítě nebude cítit potřebu snažit se o trochu víc.

Dril v čínském stylu je věcí zcela neznámou pro finské žáky, kteří si užívají spoustu hraní. Školní den je krátký – někdy jen čtyři hodiny – a je v něm spousta přestávek. Děti chodí na mnoho praktických hodin, jako je práce se dřevem, vaření, hudba a umění, a přesto stále v mezinárodních testech dopadají lépe než děti z mnoha jiných zemí.

Bengálští rodiče v Indii nejsou zvyklí projevovat lásku a něhu přímo – například mazlením, objímáním, polibkem nebo chválou. Namísto toho matka dává dítěti najevo, že ho má ráda a záleží jí na něm, třeba tím, že mu pečlivě oloupe pomeranč a rozdělí ho na jednotlivé dílky.

Úcta ke starším je vštěpována dětem napříč celým africkým kontinentem. Za neúctu je u dítěte považováno, když starší osobu osloví jen křestním jménem – proto dítě vždy před jménem při oslovení používá titul, jako tetičko, strýčku, bratře nebo sestro, a to jak v případě příbuzných, tak nespřízněných lidí.