Jídlo jako rozptýlení. Když se nudíme, jíme víc a máme chuť na něco kalorického, potvrdili vědci

Jídlo může být jakýmsi rozptýlením, jestliže se nudíme nebo musíme plnit nevděčný úkol. Abychom neupadali do tohoto pokušení, naučme se rozeznávat, jaký skutečný smysl má hlad a pocit nasycení, píše italský deník Corriere della Sera.

Sledujete v televizi nějaký nezáživný program? Dejte si pozor, abyste neměli v dosahu jídlo, zejména takové, které je bohaté na cukry a tuky, tedy velmi kalorické, protože by se vám mohlo stát, že se jím budete krmit zcela nevědomky.

Konzumace jídla výrazně roste, když lidé sledují nudný televizní program, zatímco v případě, že je program zaujme, nemají potřebu po jídlu sahat. Ukázala to studie švédských vědců zveřejněná na stránkách časopisu PLoS ONE, v jejímž rámci byla sledována skupina mladých žen.

Proč a jak může nuda přispívat ke zvýšené konzumaci, zkoumali rovněž irští a britští vědci ve své studii zveřejněné v časopise Frontiers in Psychology. Badatelé požádali účastníky studie, aby si po dobu jednoho týdne vedli deník, v němž si budou zaznamenávat, kdy a jak jedli a jakou přitom měli náladu. Ukázalo se, že zvláště v případě nudy pojídali kalorická a nepříliš zdravá jídla.

Ve druhém experimentu měla jedna skupina účastníků studie splnit nudný úkol a druhá zase zábavný. Také v tomto případě vědci konstatovali, že plnění nudného úkolu vyvolává touhu po něčem k zakousnutí, zejména více kalorickém. Jestliže však dali vědci pokusným osobám plnícím nudný úkol k ruce zdravé jídlo, například rajčata, vybíraly si tyto osoby často toto zdravější jídlo.

Jinými slovy: když se nudíme, nepotřebujeme se jídlem ani tak nasytit, jako spíše nalézt rozptýlení z nudy. Co tedy dělat, abychom se vyhnuli tomu, že budeme tělu dodávat nadbytečné kalorie?

"Je to více než jasné. Musíme si uvědomit pocit nudy a ‚zneškodnit‘ ho tím, že dříve, než se vrhneme na jídlo, změníme druh činnosti," říká docentka sociální psychologie na univerzitě v Modeně Nicoletta Cavazzová.

"Za druhé bychom se měli naučit rozeznávat pocity hladu a sytosti a reagovat spíše na tyto podněty než na stav duše. Tato schopnost rozeznávat tyto signály je často oslabena vnějšími faktory, jako je to, že máme jídlo na dosah, nebo že jsme v některých situacích ‚povinni‘ jíst bez ohledu na to, zda máme chuť," dodává.