Kvalitní vzdělání: Méně domácích úkolů, kratší doba ve škole, minimum testů. Ve Finsku to funguje

Příspěvek na studium od státu se nevztahuje na zahraniční vysokoškoláky. Což je rozumné, změna tohoto pravidla by pravděpodobně vedla k zněkolikanásobení počtu obyvatel. Kdo by nechtěl být součástí školského systému považovaného za jeden z nejlepších na celém světě, a dostávat za to ještě zaplaceno?

Finští studenti se pravidelně umisťují na předních místech mezinárodních zkoušek testujících úroveň vzdělání. Jejich studijní výsledky patří k nejlepším na světě. A klíč k úspěchu? Důvěra ve schopnosti učitele. Míň domácích úkolů. Kratší doba ve škole. Zkoušky a testy omezené na nutné minimum.

Byla jsem překvapena věkem mnohých mých spolužáků. Je mi 22, tudíž jako správný český student, který nelelkuje a jede podle stanovených pravidel, studuji prvním rokem magisterské studium. Přesně tak, jak to má být.

Rok zpoždění nebo přerušení studia je u nás považován za druh zklamání, či dokonce ostudu. S tímto přístupem bych musela pohrdat všemi svými spolužáky. Mnohým je přes třicet a mají už děti. Někteří jsou ještě starší, mohli by být mí rodiče.

Denní studium pro ně ostudou není. Většina z nich se do školy vrátila po několika letech práce v oboru, aby se zdokonalili v tom, co dělají. Zde je naprosto normální, ba přímo doporučené si po získání bakalářského titulu dát od vzdělání na nějakou dobu přestávku a přičichnout si k praxi. Magisterské studium je opravdovým završením vzdělání. Ne jenom získáním titulu.

Většina mých spolužáků má za sebou práci v mnohých časopisech a novinách, kde vydělávali slušné peníze a měli jisté místo. Cítili ale, že se potřebují zdokonalit v tom, co dělají. Že je ještě co se učit. Zajímavé, že vzdělávání se nekončí ve 25 letech. Kdo se neučí a nevzdělává a neposouvá dál, jako by zemřel. Uvnitř pro sebe a navenek pro společnost, která se čím dál rychleji mění a vyvíjí také.

Ostatní studenti jsou staršího věku, protože před tím studovali jinou školu. Něco úplně jiného. Až později si uvědomili, co by doopravdy chtěli v životě dělat, a tak změnili školu. Ne každý ví v 15 či ve 22 letech, co je jejich životní poslání.

Pokud si to uvědomíte později, smůla. Už nemá cenu to měnit. Vždyť už zbývá jen pár desítek let na přežití. Občas mi přijde, jako by mnozí skeptici ve skutečnosti věřili na posmrtný život nebo reinkarnaci.

Paní inženýrka Nováková

Už nesbírám písmenka ani čísla. Vzdělávám se. Pamatuji se, že jsme se sami ironicky nazývali Lovci kreditů. Byl to boj o přežití do dalšího kola. Nasbírat dostatečné množství čísel a písmenek, abychom na konci této podivné hry plné strachu a výhrůžek mohli získat ta nejdůležitější dvě písmenka před naše jméno.

Pamatuji se, jak se někteří učitelé dokázali rozčílit, když jsme jejich jméno vyslovili bez použití titulu. Možná si byli písmenky na své vizitce jistější než kvalitou svého vzdělání.

Ve Finsku se tituly používají zřídka. Učitele oslovujete křestním jménem a on se k vám chová jako k sobě rovnému. Nemusí si nic dokazovat. Má vysoký status a plat a není na něj pohlíženo jako na zástupce povolání nižší kategorie. Mají stejný sociální status jako právníci či lékaři. Vychovávají totiž budoucnost.

Kázeň si nezískávají zastrašováním, ale důvěrou. Kdysi mi nedělalo problém podepsat na přednášce chybějícího kamaráda. Existovaly všelijaké fígle, jak ostražitého profesora, který si na to dává setsakramentsky pozor, oblafnout. Zkuste ale podvést, když vás nikdo nekontroluje, protože vám bezmezně věří. To pak nepodvádíte nešťastného neurotika, ale své vlastní svědomí.

Mohla bych si tady vesele podvádět a povinnosti obcházet. Brzy ale pochopíte, že jim nevadí, když něco nezvládnete nebo zapomenete. To se dá napravit. Co se ale nedá napravit, je lhaní a podvádění.

Nikdo se nad nikoho nepovyšuje

V rámci magisterského studia většinu doby pracujeme na projektech pro různé firmy a organizace, se kterými škola spolupracuje. Máme možnost vyzkoušet si teorii z přednášek v praxi. Spojení s reálným světem je daleko větší, než když jsem pracovala na imaginárních projektech pro můj šuplík.

Nyní například navrhujeme redesign nejstaršího finského politického časopisu. Je to práce na několik měsíců. Co chvíli se scházíme s odborníky z profese, se šéfredaktorkou a ostatními lidmi z redakce. Jsme si rovni. Nikdo se nad nikoho nepovyšuje. Máme jejich plnou důvěru. Snažíme se prostě udělat co nejlepší návrh pro příští číslo, které vyjde v květnu. Oni nám za odměnu zaplatili výlet. Týden v Londýně pro celou třídu se vším všudy. Cestování. Další druh vzdělávání. Rozšiřování si obzorů.

Zhruba pětinu univerzity tvoří cizinci. To proto, až budu zase na přednášce něco tvrdit, obhajovat svou pravdu, aby tam byl někdo, kdo mi bude moct říct, že to je něco, co mě naučila má kultura a že je možné se na to podívat úplně jinak.