V Torontu se jen tak pěšky nechodí. Autem tady jezdí i do bankomatu

Našinec se v zalidněném Torontu pozná snadno. Když může, chodí pěšky. Na nákup, do knihovny či na oběd, v libovolných povětrnostních podmínkách.

Místní totiž jezdí skoro všude autem, a to kupříkladu i do bankomatu; pro extrémně náročné je k mání tzv. drive thru bankomat, u kterého zastavíte, otevřete okénko, naťukáte PIN a odeberete obnos peněz, aniž byste museli zvednout zadnici ze sedadla.

V běžné mluvě se vzdálenost mezi dvěma místy uvádí v čase, který člověk stráví v autě. Kolega mi nedávno tvrdil, že jsme v podstatě sousedé, jelikož bydlíme pět minut od sebe. Ačkoli by se dalo říct, že i oněch pět minut jízdy autem z nás relativně sousedy dělá, v českém měřítku bychom mohli byt také každý z jiné vesnice.

Navzdory všemu je však chození součástí zdravého životního stylu, a tak je náležitě propagováno. Pro chůzechtivé jsou k dispozici několikakilometrové stezky vinoucí se placatou krajinou podél jezera či v parcích. Toronťané chození v parcích zbožňují, zejména pokud tam mohou dojet autem a zaparkovat na některém z parkovišť, od kterého je to jen pár kroků k nejbližšímu plácku na grilování.

Jakmile však na sebe prozradíte, že na nákupy, do práce či za sportem chodíte pěšky, je zkrátka jasné, že jste z Evropy.