Šeříky kvetou, i když by neměly. Oteplování skokově zrychlilo a vědci tápou, co bude dál

A takovou myšlenku nepodporují jen pozorování květenství stromů a rostlin nebo zvýšené útrapy alergiků, ale především data. Průměrná globální teplota za posledních 12 měsíců, tedy od loňského dubna do letošního března, je nejvyšší v historii měření. Oproti předindustriální éře (roky 1850–1900) přitom teplota poskočila o 1,58 stupně Celsia. Pařížská dohoda světových lídrů z roku 2015 o omezení emisí považuje za ideální zajistit, aby se dlouhodobě teplota nezvýšila o 1,5 stupně Celsia a rozhodně zůstala pod dvěma stupni Celsia. Aktuálně tak má svět našlápnuto k tomu, aby první mez prolomil.

Jinak řečeno, vědci začínají mít obavy, že oteplování postupuje podstatně rychleji, než předpokládají standardní klimatologické modely. S každým dalším měsícem překonávajícím historické rekordy navíc klesá pravděpodobnost, že jde pouze o statisticky náhodný výkyv. Výzkumníci začínají být nervózní, a to především proto, že se jim nedaří najít uspokojivé vysvětlení zrychleného oteplování, pakliže by nakonec o náhodu nešlo. Navrhli několik teorií, ale ani jedna se zatím nezdá pro vysvětlení dostatečná.

Přitápění pod kotlem

První podezřelý je jev zvaný El Niño, jenž je způsobený vzdušným prouděním, které po Pacifiku přesouvá masy teplé vody. Nicméně pro pravidelnost tohoto jevu s ním klimatologové počítají a jsou si jisti, že za současnou teplotní anomálii je zodpovědný jen částečně. Teplo totiž není jen v Pacifiku. Minulý týden uplynula série 400 dní, během nichž povrchová teplota mořské vody v severním Atlantiku dosahovala rekordních hodnot. To vede mimo jiné k ohřívání vzduchu a právě vyšším teplotám třeba v Česku.

Pod kotlem by podle některých hypotéz mohly přitápět také důsledky výbuchu podmořské sopky Tonga-Hunga Ha’apai v roce 2022, která vyvrhla do atmosféry na 146 megatun vodní páry, což je skleníkový plyn. Nicméně vědci dochází k závěru, že efekt pravděpodobně není natolik silný, aby vysvětlil poslední skokové oteplení. Dalším podezřelým je pak regulace snižující podíl síry v lodních palivech, kdy se do ovzduší dostává méně tohoto prvku. Opatření má zabránit desítkám tisíc předčasných úmrtí, ale pro klima je to špatná zpráva.

Mraky obsahující částice síry mají velkou reflexivitu a dokážou více slunečního světla odrážet zpátky do vesmíru. Klimatolog Gavin Schmidt, jenž je zároveň ředitelem Goddardova ústavu v NASA, zaměřeného na výzkum zemského klimatu, v časopise Nature v březnu napsal, že současný výkyv teplot je tak výrazný, že ho zmíněné teorie vysvětlit nedokážou. Ve svém textu uvádí, že pokud se anomálie nestabilizuje do srpna letošního roku, vstoupí svět do neprobádaného teritoria. Jinak řečeno, něco se pokazilo a nikdo neví co.

Pesimisté proto nabízí vysvětlení v možnosti, že za oteplením stojí nějaký další jev, který funguje na principu pozitivní zpětné vazby. Typickým příkladem je působení již zmíněné vodní páry. Čím tepleji je, tím více páry se dostává do atmosféry, a čím více páry v atmosféře je, tím více se otepluje. Pokud se nastartovala dosud neznámá zpětná vazba, která má takto výrazný efekt, může zásadně ovlivnit trajektorii, na kterou globální oteplování nastoupilo. Pesimistické modely pak počítají s růstem teploty o sedm a více stupňů před koncem století. 

Poručit větru, dešti?

Jaké důsledky by takový růst teplot měl, zatím není známo. V takovém případě lze ale předpokládat, že v rámci adaptace by lidstvu nezbylo než sáhnout ke geoinženýrství, které bylo mezi vědci ještě před několika lety spíše tabu. Na žádost amerického Kongresu loni vznikla výzkumná studie o možnostech, jak planetu uměle ochladit lidským zásahem. Mezi nejčastěji zkoumaná opaření patří rozstřik malých částeček do atmosféry, které by zafungovaly podobně jako zmiňovaná síra a zvýšily odrazivost světla u mraků.

Snaha poručit větru a dešti ale má i svá nemalá rizika, kdy nikdo neví, jaké vedlejší efekty by mohla mít taková opatření třeba na jiné oblasti světa, než kde k nim došlo. A jak píše ve své eseji pro The New York Times Jeremy Freeman, ředitel výzkumné neziskové společnosti CarbonPlan, rizikem je také okamžik, kdy by z nějakého důvodu muselo být takové opatření zrušeno – došlo by tak ke skokovému šoku v podobě návratu oteplování na původní trajektorii. Podle Freemana lze také čekat, že podobné zásahy narazí na odpor veřejnosti.

ROZHOVOR

Melouny tu dříve rostly, výkyvy teplot ale byly jen místní. Tahle zima může být bodem zvratu, míní klimatolog

8. 3. 2024 ▪ 15 min. čtení

Současná anomálie vede i k zamyšlení, co čeká lidi v budoucnu. Lékaři hlásí, že třeba alergiků s obtížemi přibývá, a spojují to s faktem, že jsou ve vzduchu vysoké koncentrace alergenů. Kvůli velmi teplému počasí se začínají pylové sezony jednotlivých stromů a travin překrývat, neboť kvetou dříve a najednou. Podle profesorky Kari Nadeauové, jež působí na T. H. Chanově škole veřejného zdraví při Harvardově univerzitě, se bude situace zhoršovat. Pylovými alergiemi už dnes v Česku trpí pětina až čtvrtina obyvatel a podíl poroste.

Teplejší počasí vede obecně k tomu, že pylová sezona začíná dříve a trvá déle. Rostliny navíc reagují na zvýšené emise oxidu uhličitého zvýšenou produkcí pylových zrn. A k tomu se s globálním oteplováním zvětšuje prostor, kde mohou rostliny a stromy bohaté na agresivní alergeny vegetovat. „Alergici produkují velké množství hlenu obsahujícího cukr, což může vést k vážným infekcím, neboť bakterie milují cukr,“ říká Nadeauová. Tělo alergika je vyčerpané, což otevírá prostor jak bakteriálním, tak ale i virovým infekcím.

Ze zmíněných důvodů vydává už několik let pravidelné předpovědi koncentrace nejběžnějších pylů v ovzduší evropská služba Copernicus Atmosphere Monitoring Service. Alergici se tak mohou včas přichystat na blížící se pylová mračna. Předpovědi se týkají koncentrace pylových zrn břízy, olivovníku, trav, ambrózie a olše. Mezi oblasti v Evropě s relativně nízkými koncentracemi alergenů obecně patří západní pobřeží Francie, jih Portugalska, Skotsko a některé řecké ostrovy jako Kréta, Kos nebo Korfu.

Alergici sice patří k lidem, kteří pocítí klimatické změny v Česku intenzivně na vlastní kůži, zasáhnou ale všechny. Jak ukazují data serveru Climrisk, lze očekávat v následujících desetiletích výrazný nárůst počtu tropických dnů, což s sebou nese i větší sucha. Významně by změnu měli pocítit zejména obyvatelé jižní Moravy, kde by počet průměrných dnů s teplotou nad 30 stupňů Celsia měl v průměru mezi roky 2021 a 2050 vystoupat na 32. Péct by se měli lidé také v oblouku táhnoucím se od Pardubic přes Poděbrady k Mělníku.

V důsledku tak lze očekávat vyšší poptávku po klimatizaci, která dnes v Česku zpravidla není standardní výbavou bytů, a to ani těch nově postavených. Dalšími dopady klimatických změn, které může Česko pocítit, jsou migrace a uprchlické vlny mířící do Evropy. Ty mohou přijít v důsledku zvýšené četnosti konfliktů kvůli zdrojům, což se zase může v Česku projevit například v cenách ropy nebo dalších dovážených surovin. V důsledku negativních změn lze také očekávat další nárůst populismu či posílení protidemokratických sil.