Coldplay či Taylor Swift? To by byl v Česku zázrak. Na co také naráží snaha dostat sem velká jména

Kdykoli pořadatel velkého festivalu začne mluvit o tom, že se snaží být udržitelní a ekologičtí, vybavím si stovky metrů čtverečních plastových kelímků po koncertu poslední kapely večera. Libovolně kde. Nejintenzivněji loni na Colours of Ostrava, kde to pořadatelé zdůvodnili zadanou analýzou, podle níž má vratný kelímek v našem prostředí nižší uhlíkovou stopu než jednorázový až po desátém použití. V kombinaci s tím, jak pořadatelé nechali loni hodiny v promoklém areálu čekat davy na vystoupení nigerijské star Burna Boye, ač bylo jasné, že už to z Paříže do Ostravy nestihne, jsem jim to prostě nevěřil.

Když se ale o emisích rozpovídá šéf Rock for People Michal Thomes a popisuje, jak se snaží například dieselový agregát nahradit vodíkem nebo že kapelám místo vody z ledovce radši nabídne místní minerálku, podezření, že jde jen o fráze, se vytrácí. A na dotaz v rozhovoru de facto až jako druhotnou zmiňuje okolnost, která se s uhlíkovou stopou vedle dalších aspektů pojí. Že už se do Česka asi nevrátí Coldplay, kteří tu naposledy hráli v roce 2012. A skoro nereálné je také vystoupení současné nejdražší americké zpěvačky Taylor Swift.

„U koncertů velkých kapel je teď trend spíše než objíždět Evropu a odehrát 12 show na 12 místech přijet na jedno místo a tam odehrát 12 koncertů,“ říká Thomes s tím, že obvyklou podmínkou je existující velký stadion s tribunami, který mohou interpreti zabrat třeba na polovinu léta.

Festival Rock for People

Už jsme měli i headlinera za milion dolarů. A Ed Sheeran v Hradci? Rozhodly tři věci, říká pořadatel Rock for People

3. 5. 2024 ▪ 15 min. čtení

„U nás by tomu kapacitně odpovídal nanejvýš velký stadion na Strahově, ale ten už je pro tyto účely zcela za zenitem. Máme tady Letňany, ale tam nejsou pevné tribuny. Můžete si sice najít nějakou velkou louku a všechno tam postavit, ale pak to ztrácí ten punc čistoty, když budete vozit tribuny z Polska nebo Německa,“ popisuje Thomes faktor kamionové dopravy, přesun mnoha dělníků a s tím související uhlíkovou stopu.

Otázkou je, zda se to změní s plány na nový stadion fotbalové Sparty na Strahově nebo rozšířený slávistický Eden. V obou případech mluvíme o kapacitě nanejvýš 35 tisíc diváků, přičemž v hudební branži obvykle zaznívá požadavek 50 tisíc. Stavět takový stadion v Česku na pár akcí ročně by ale zase byl (nejen) uhlíkový nonsens. Takže českým posluchačům nezbývá než si na podobné koncerty zaletět. Což je taková trochu uhlíková Hlava XXII. Ale třeba to půjde aspoň vlakem.