Nebýt německé okupace, Češi by fašismus zavedli sami, slušně k tomu nakročili. Co to vypovídá o pevnosti dnešní demokracie?

Známe jen minimum teroristických útoků, jejichž pachateli by byli Češi. O to nápadnější je, jak četné zastoupení mezi nimi mají tragikomické pokusy, při vší vážnosti a odpornosti takových činů. Před necelou dekádou v paměti utkvěl důchodce a volič SPD Jaromír Balda, který chtěl vykolejit vlaky s úmyslem vyvolat mezi lidmi strach z muslimů. Nešlo ale o první podobně idiotský pokus zaznamenaný na našem území.

„7. března 1939 se dva atentátníci pokusili nastražit nálož na židovském hřbitově v Plzni, omylem však odpálili sami sebe, protože si na kuráž dali příliš mnoho piv a na podomácku vyrobeném budíku k rozbušce nastavili špatný čas,“ čteme v nové knize o dějinách protektorátu Čechy a Morava, jejímž autorem je polský historik českých dějin Piotr Majewski. Oněmi teroristy byli čeští fašisté.

Fašistická lůza sdružená v hnutí Vlajka byla mezi Čechy okrajová, podobně jako byl okrajovým čin Jaromíra Baldy. To ale neznamená, že byly okrajové samotné fašizující postoje.

Od závěru září 1938, kdy bylo Československo okleštěno mnichovskou dohodou, se radikální tendence začaly v takzvané druhé republice šířit s až nečekanou silou. Včetně perzekuce Židů. Bylo by iluzorní domnívat se, že vůči radikalizaci a odmítnutí demokracie, byť samozřejmě v jiné formě, jsou Češi imunní i dnes. Prudká krize s českou společností zamávala tehdy a mohla by to udělat i nyní.