Jak poskládat dva metry vlákna do kuličky o průměru pouhé setiny milimetru? Na první pohled se to zdá jako nesplnitelný úkol. Zvládne ho však každá lidská buňka, když vměstná do buněčného jádra dvojitou šroubovici DNA o celkové délce 205 centimetrů. Aby se tam dědičná informace vešla, musí být velmi důmyslně prostorově poskládána. Zdaleka přitom nejde jen o šetření místem. Každý typ buněk má dědičnou informaci smotanou jiným způsobem, což pak určuje aktivitu jednotlivých genů. Zároveň jsou tím dány i specifické vlastnosti a schopnosti buněk různých typů.
Trojrozměrné uspořádání dědičné informace v buněčném jádru se mění v závislosti na nárocích buňky. DNA tak spíše než špagety ležící na talíři připomíná klubko živých hadů. Pokud se dvojitá šroubovice DNA zamotá nevhodným způsobem, naruší to souhru genů i funkce buňky, což může vyústit v závažná onemocnění. Pro proměny prostorového uspořádání DNA v čase používají vědci termín 4-D nukleom.
Zákonitosti, jimiž se 4-D nukleom řídí, halí z valné části tajemství. Proto vzbudila velkou pozornost série studií publikovaná nedávno ve vědeckých časopisech Science a Science Advances.
Co se dočtete dál
- Co konkrétně vědci odhalili?
- Jak ukazují nové laboratorní techniky a umělá inteligence cestu k účinnějším lékům?
Zajímají vás další kvalitní články z Hospodářských novin? Výběr těch nejúspěšnějších posíláme každý všední den večer v našem newsletteru 7 v SEDM, který si můžete zdarma přihlásit.
