„Člověk je zvíře, které se denně polidšťuje,“ tvrdil Arnošt Lustig. Jak se jeho dcera snaží kultivovat lidi a co chce předávat dětem

S Arnoštem Lustigem měla natolik silný vztah, že oslovení „táto“ nebylo třeba. Říkala mu prostě Arnošt. Spojení mezi světoznámým autorem a jeho dcerou Evou prý nepřerušila ani smrt. „Lidé se mě často ptají, co by dnešnímu dění řekl Arnošt nebo jak na něj vzpomínám. To dělat nemusím, vedeme neustálý dialog,“ říká Eva Lustigová, jíž se otec dodnes vrací ve snech.

Mezinárodně oceňovaný autor knih jako Démanty noci, Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou i jediného českého románu nominovaného na Pulitzerovu cenu, Krásné zelené oči, by letos oslavil sté narozeniny.

Jeho dcera proto pořádá mezinárodní festival FestivAL100, který organizuje s týmem Nadačního fondu Arnošta Lustiga. Ten založila společně se svým bratrem Josefem. Prostřednictvím umění připomínají, že humanismus, spravedlnost a boj proti diskriminaci zůstávají stejně aktuální jako v době, kdy jejich otec psal své knihy. Jak sama Lustigová během rozhovoru poznamenává, diskriminace se její rodiny dotýká i dnes.

Spisovatelka a dokumentaristka Eva Lustigová však sama překračuje hranice zemí i kultur. Žila v Izraeli či Jugoslávii a nakonec se usadila v USA. Tam také vystudovala a poznala svého budoucího indického manžela. Společně odešli do Švýcarska, kde pracovala pro Světovou zdravotnickou organizaci (WHO). Vychovávala tam také dva syny, kteří dostali jména po pouštích Negev a Sinaj. 

Kdysi jste řekla, že pokud byste měla dceru, pojmenovala byste ji Sázava. Proč?

Byl to vtip mezi Arnoštem a mnou. Říkal, že kdybych měla dceru, jmenovala by se Sahara. A já mu oponovala, že ne, že by se jmenovala Sázava. Patřilo to k našemu vztahu, rádi jsme se navzájem provokovali. Mám ráda pouště, ale stejně tak řeky. A jméno Sázava se mi líbilo i proto, že dobře znělo vedle ostatních jmen v rodině. Podle mě by k nim hezky pasovalo. Navíc jsme tam s Otou Pavlem jezdívali. Ota tam rybařil jako všude, kde jen mohl.