Wrestlingový zápas. Svalnatý bojovník kope přímo do kamery, jako by dával rány samotnému publiku. Jsme uprostřed chaosu, stejně jako globální současnost, kde dominují pudy a performativní agrese. Za mužem v hledišti s podezřelým batohem přichází agenti, aniž by na celou situaci chtěli upoutat pozornost. Vyhrožují mu, vyvádějí jej ven. Aby unikl i se svou přítelkyní, vytahuje objekt cizího původu, z nějž mají všichni respekt a strach. Do Spielbergova nejnovějšího sci-fi skáčeme přímo po hlavě.
Ze záhadného muže se vyklube jeden z protagonistů, datový analytik Daniel (Josh O’Connor). Paralelně sledujeme nejen snahu tajných služeb zmíněný pár chytit, ale také linii lokální rosničky Margaret (Emily Bluntová), která by od života chtěla víc a zničehonic začne po interakci s ptáčkem ovládat cizí jazyky. Vyprávění staví na postupném odhalování indicií, informace jsou v organizovaném chaosu důmyslně dávkovány. Spielberg, jenž zde adaptoval scénář svého věrného spolupracovníka Davida Koeppa, potvrzuje status suverénního vypravěče.
Všichni jsou neustále v pohybu a v něčích patách. Není divu, v sázce je odtajnění materiálů týkajících se kontaktů s mimozemšťany, což ale tajné služby úzkostlivě tají. Lidé totiž tyto zvědavé návštěvníky z vesmíru několikrát vyslýchali a trápili experimenty. Sledujeme skupinu jednotlivců, které dohromady svedl osud a vyšší moc a kteří hledají cestu k sobě samotným i k celé obtížně uchopitelné situaci.
To, co z nás dělá lidi
Je správné, aby byla světu odhalena pravda i za cenu toho, že zničí jeho elementární základy? Toto dilema rámuje celé vyprávění, stejně jako dvojice protagonistů, která nejenže se musí stát hrdiny, ale zároveň je k tomuto hrdinství i vyvolená. Spielberg klade důraz na sílu sdílení a empatii. Ostatně, jak ve filmu zazní, empatie je to, co z nás dělá lidi.
Ústřední motivy a problematika jsou divákovi srozumitelně předloženy, ale potenciální odpovědi už jsou ponechané na něm. Vše je prodchnuté ambivalencí a scénář (zahuštěný adrenalinovým tempem) neustále přináší nové informace a zvraty. Tvůrci kvůli tomu v dialozích někdy možná až moc sklouzávají k didaktickému vysvětlování. To však nijak neubírá strhujícímu závěru na uhrančivosti, i tak je fikční svět plný podnětně bílých míst.
Když tělo neposlouchá. Herecky strhující film ukazuje život s Tourettovým syndromem
Spielberg vyzdvihuje to, co je důležité pro osobní cesty postav. Občas se sice objeví naivita ve vztahu k logice či pravidlům našeho reálného světa, ale to vůbec nevadí, protože coby filmové vyprávění vše funguje dokonale.
Mistr vyprávění obrazem přesně ví, jakou kompozici a kamerový pohyb pro konkrétní situace zvolit. Ať už jde o akční scénu či prostou konverzaci dvou postav. Doménou se stává opakující se hypnoticky krouživý pohyb kamery, nechávající figury ve zmatečném oparu rozpadajících se jistot. Spielbergova režie i dnes (stejně jako před 50 lety) působí staromilsky a zároveň moderně.
Je až neuvěřitelné, že takhle komplexní a myšlenkově hutný titul je současně i prvotřídní zábavou. Jindy přímočarý a krystalicky čistý Spielberg zde vrství překvapivě komplikovanou nejednoznačnost. Zavrhuje vytěžený koncept prvního setkání s třetím druhem, ale ptá se, co se dělo po něm. Konspirační thriller tíhne k humanistickému zkoumání nutnosti přerámovat dosavadní život i hodnoty.
Síla nefalšovaných emocí
Tempo čeří přirozená neohrabanost a líbezná trapnost ústřední dvojice nedobrovolných mesiášů. Jde o mnohem nuancovanější figury, než by se mohlo zdát z trailerů. Barvité, pochybující, přesto zcela odlišné od Toma Cruise z Války světů. Den odhalení ukazuje, že naše evoluce byla otupená přívalem lží a emocionální neupřímností. K ostatním, k sobě samotným. Vidíme, jak osobní traumata zasahují do pracovního života, který má vliv na ostatní, ať už jde o policistu kontrolujícího rychlost, nebo urputně zaslepeného šéfa tajné služby.
Přitom zkrátka jen potřebujeme podporu a pochopení. Nejsilnější zbraní jsou emoce, síla porozumění a odpuštění. Tvůrci oddaně věří, že jako lidstvo máme ještě šanci. Lídři dvou soupeřících skupin jsou vykreslení výstižně. Šéf tajné služby v podání Colina Firtha je plný zloby a křivdy, při zásadních konverzacích přikrčeně sedí. Oproti tomu čirou zvědavost upřednostňující opozice v podání Colmana Dominga je neustále vzpřímená, na nohách a podporující. Zášť nás táhne ke dnu, touha být součástí vyššího celku a ochota nás naopak nabíjí.
Obecně film pojednává o elementárních hodnotách, na které však často zapomínáme. A především je nikdo neumí podat tak tklivě, přesvědčivě a originálně jako Spielberg, režisér věřící v sílu příběhů. Je maximálně příznačné, že katarze se odehrává ve vystavěných ateliérech, rekonstruujících lidskou minulost za účelem probuzení vzpomínek, které pak vedou k pochopení budoucnosti.
Den odhalení se ptá: Potřebujeme věřit v něco vyššího? Není to nakonec ta jediná jistota, kterou máme? Dechberoucí finále je ve Spielbergově kariéře jedním z nejemotivnějších, byť trochu nečekaným způsobem. Film se nebojí autentického sentimentu, navzdory době v područí cynismu. Spojilo by nás případné zjištění, že ve vesmíru nejsme sami a vláda nám desetiletí lhala, nebo by nás to naopak rozdělilo? Spielberg verdikt nechává na nás.
Den odhalení
FILM, režie Steven Spielberg, v kinech od 11. 6.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
