Vyprodáno do pár minut. Lidé hledají surové zážitky, říká organizátorka Vltava Runu, která své know-how letos předá i Španělům

Květa Látalová je produkčním mozkem běžeckého fenoménu Vltava Run. Týmový závod pořádá se svými parťáky letos už potřinácté. Až dvanáct běžců v jednom družstvu musí během víkendu zdolat trasu podél řeky Vltavy z Šumavy do Prahy dlouhou 375 kilometrů. Akce je plná nekomfortu a unavených, zpocených lidí natěsnaných v autě, kteří jsou mezi svými běžeckými úseky rádi za pár přerušovaných hodin spánku na karimatce kdesi pod stromem. Chtějí načerpat síly, aby vyběhli na další etapu o sedmi až patnácti kilometrech.

Během nepolíbený člověk si asi poklepe na čelo s podivem, kdo by něco takového chtěl dobrovolně absolvovat. A ještě za to platit. Látalová v rozhovoru s HN přiznává, že stejné pocity měli i všemožní úředníci, u kterých při prvních ročnících s ostatními organizátory vyběhávali povolení nebo žádali o spolupráci. Takový názor se ale ukázal jako lichý, registrace na závod o kapacitě přes 300 týmů jsou vždy beznadějně vyprodané. Zapráší se po nich do pár minut od spuštění prodeje. Na čekací listině je přitom dalších více než 300 týmů, které doufají, že se náhodou někdo odhlásí. Akce, jejíž první ročník byl na desetinových číslech, se rozrostla do nečekaných rozměrů. 

Letos se Vltava Run běží mezi 9. a 10. květnem. Látalová má se svým týmem v posledních týdnech před závodem z jihu Čech do hlavního města spoustu práce, aby vše do posledního detailu klaplo. Kromě toho se v jiném koutě republiky, konkrétně v rodném Brně, věnuje podnikání v gastronomii. „Je to fičák. Ač mám dvě bistra, nejvíce času mi za celý rok určitě spolkne Vltava Run,“ říká v jedné ze svých kaváren v centru jihomoravského města.