Pro běžného smrtelníka je to prostě těžko pochopitelné: jak může člověk po čtyřicítce – či dokonce po sedmdesátce! – uběhnout 42 kilometrů na jeden zátah? A pokud se to některým jedincům přece jen podaří, jak to, že v cíli nepadnou mrtví k zemi? A proč se vlastně vystavují takovým útrapám a pokoušejí hranice boomerských možností?  

Dvaapadesátiletý Luboš Srstka je jedním z 1745 běžců a běžkyň starších čtyřiceti let, kteří první květnovou neděli úspěšně zvládli proslulý Pražský mezinárodní maraton. Byl to jeho šestý. Štíhlý muž s prošedivělými vlasy začal běhat až v pětačtyřiceti. Předtím jen jezdil rekreačně na kole. S truhlářem z pražské městské části Újezd nad Lesy jsme se dali do řeči už před startem, kdy nám ukazoval svůj talisman: malého pleteného medvěda, jehož bude mít celou trasu schovaného v ledvince na boku. „Takovouhle přítěž by si Keňani nebo Etiopani nedovolili, ale mně pomáhá,“ narážel Srstka s úsměvem na největší favority vytrvalostního závodu, který se v hlavním městě běhá už od roku 1995 a letos se konal pod názvem Orlen Maraton Praha.

Zbývá vám ještě 90 % článku

Co se dočtete dál

  • Proč nejsou podle zkušeného trenéra Miloše Škorpila vytrvalci-začátečníci schopni udýchat své tempo?
  • Co vede obchodního ředitele firmy s miliardovým obratem k tomu, že každé tři týdny běhá z centra Liberce na vrchol Ještědu?
  • Jak se zachoval 77letý veterán, když těsně před cílem maratonu upadl?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se

Zajímají vás další kvalitní články z Hospodářských novin? Výběr těch nejúspěšnějších posíláme každý všední den večer v našem newsletteru 7 v SEDM, který si můžete zdarma přihlásit.