Síla textů i emoce. Posmrtné album připomíná jedinečnost Davida Stypky. Co od desky Opatruj. (ne)čekat?

Příběh Davida Stypky je v rámci české hudební scény v mnohém výjimečný. Svébytný muzikant z Moravskoslezského kraje se v celorepublikovém měřítku prosadil relativně pozdě, až v roce 2016, kdy mu v šestatřiceti letech s jeho kapelou Bandjeez vyšlo EP Jericho. Teprve zpětně se mnozí dostali k prvnímu bandjeezovskému albu Čaruj z roku 2014, které ve své době vyšlo jen v nízkém nákladu bez podpory velké vydavatelské společnosti.

Podmanivé, uhrančivě poetické písně v živelném pop-rockovém kabátu, kterým kraloval zpěvákův nezaměnitelný zemitý hlas, oslovily i odbornou veřejnost – ta Stypku za Jericho nominovala na cenu Anděl v kategorii Objev roku. Tehdy nominaci neproměnil, o rok později si však již odnesl cenu v kategorii Sólový interpret za vynikající album neboj., které zůstává jeho vrcholným dílem.

David Stypka měl v té době i rádiový hit Dobré ráno, milá s Ewou Farnou, jeho další tvorbu však stále znalo relativně málo lidí. Posluchači na něj chodili do klubů a publikum se rozrůstalo pozvolna, ale plynule. Mít dostatek času, pravděpodobně by si se svými kolegy z Bandjeez svou cestu k širší fanouškovské základně vyšlapal. V létě 2019 však interpreta zabrzdila diagnóza rakoviny slinivky. V lednu 2021 zemřel ve věku 41 let.

PRAŽSKÉ JARO

Můžete žít báječný život, když pochopíte, kdo jste jako člověk a kdo jako umělec

7. 11. 2025 ▪ 5 min. čtení

O osm měsíců později vyšlo posmrtné album Dýchej. Zpěvák ho už za života dokončit nestihl, udělali to za něj producent Martin Ledvina s Bandjeez, s vokály vypomohla Kateřina Marie Tichá. A dílo nesmírně zarezonovalo jak u posluchačů, tak u kritiky, což dokládají získané tři ceny Anděl. Nyní, po čtyřech letech a s přispěním stejných blízkých spolupracovníků, vyšla další deska pod jménem Davida Stypky, tentokrát nazvaná Opatruj.

Čerpalo se z materiálu určeného pro album Dýchej

Vydání této nahrávky s sebou nese hned několik úskalí. Dvanáct zařazených skladeb totiž pochází právě z doby nahrávání Dýchej, tudíž z materiálu určeného pro jedno album se urodilo už album druhé. Tato informace sama o sobě značí, že pravděpodobně ne všechny nápady, které ve své době skončily nedotažené ve Stypkově archivu, byly tak nosné.

„Při emočně vypjatém dokončování alba Dýchej jsme přihlíželi především k rozpracovanosti nahrávek jednotlivých písní. Dokončili jsme ty, které byly nejdál. S odstupem času jsme ale zjistili, že doba sebou znovu trhla a přidala zbývajícím skladbám další rozměr. Usoudil jsem, že by byla velká škoda, kdybychom o nich nedali světu vědět,“ okomentoval výběr songů Martin Červinka, umělecký ředitel vydavatelství SinglTon.

Podstatným nedostatkem nově představených skladeb je kvalita nahrávek Stypkových vokálů. Občas je slyšet, že je nenahrával v profesionálním studiu, ve finální podobě si proto posluchač všimne různých hlasových úprav, které ne vždy znějí dobře. V jinak zdařilé písni Hrdinové s aktuální válečnou tematikou jako by Stypka místy vysloveně chraptěl.

Největší otazník pak visí nad tím, jak novou studiovku skoro pět let po zpěvákově odchodu přijmou samotní posluchači. Hlad po dalších písních s jeho hlasem je dnes bezesporu velký, podstatná část veřejnosti ostatně jeho tvorbu objevila bohužel právě až po muzikantově smrti.

Každé řadové album zachycuje daného umělce v určité fázi vývoje, ukazuje, kam se hudebně posunul, co považuje za důležité momentálně sdělit. Zatímco Dýchej vzhledem k vydání relativně brzy po smrti lidé vnímali jako pomyslný epitaf, který tvůrce jen nestihl za života poslat do světa, Opatruj. má trochu jinou výchozí pozici. Neříká, kde by dnes David Stypka byl, kdyby žil, protože by se ve své tvorbě nejspíš zase nacházel někde dál a měl by v hlavě jiné myšlenky.

Obraty, které by nikdo jiný nevymyslel 

Jde proto spíše o připomínku toho, o jak jedinečného a nezaměnitelného autora hudební scéna předčasně přišla. Jestli totiž Opatruj. v něčem plnohodnotně navazuje na předešlou albovou trilogii, pak svou obsahovou silou. Texty se vyznačují neotřelými a působivými obraty, které by zkrátka nikdo jiný než David Stypka nejspíš nevymyslel. Často jde o regulérní literární díla.

„Ještě mě múzy vedou, i když už žádná z nich nelítá,“ zpívá trochu pochmurně hned v úvodní písni Múzy, která svou syrovostí a úderností aspiruje na nejzdařilejší položku celého počinu. „Bude se zpívat a tančit a víno po litrech pít, řízlé ambrózií, když už je život tak dlouhý, tak ať je pro co žít, s mírnou ironií,“ vzkazuje v refrénu, až z toho, vzhledem k vědomí jeho brzkého odchodu, zamrazí.

Druhá skladba Díra má zádumčivou náladu a obrazotvorně pracuje s vesmírnou tematikou. „I já se chvíli bál, že už tě nepotkám, ale pak jsem napsal vzorec správně, vždycky tu budeš ty a vždycky budu já, ten kdo dělá do vesmíru díru, ten kdo z posledních sil roztahuje čas, až se nám prostor zhroutí v přímku.“ K tomu není co dodat, v tomto případě by byla opravdu škoda, kdyby o tyto řádky posluchači přišli.

Po silném úvodu ale bohužel působivých okamžiků postupně ubývá. Pátá skladba Lanýže zaskočí, když si v ní Stypka pobrukuje do trochu vlezlého reggae rytmu. Zpěvák se ani na dřívějších počinech nebál občas posluchače překvapit vykročením z komfortní zóny, tento kousek ale působí jako experiment, který se úplně nevydařil. 

Vážně jsou světla kolem lidí 

Jakub je naopak typicky stypkovsky vystavěná písnička, jejíž text civilně líčí útrapy anonymního nositele tohoto jména, jen už zkrátka nepřekonává to, co jsme slyšeli v minulosti. Následující Přítel by takovou sílu snad i měla. „Vždycky je tu přítel, co nikam nepospíchá, když ostatní jsou v tretrách nazutí, a je to tentýž, který za tebe dýchá v úplně první chvíli leknutí,“ zamýšlí se interpret a dodává: „Jsou, vážně jsou, tahle světla kolem lidí a já je náhodou spíš tuším než vidím.“

Její velkolepé aranžmá s dramatickou orchestrací ke komornímu textu ale moc nepasuje. Ač skladba obsahuje jen dvě kratičké sloky, navíc zčásti s totožným textem, díky dalšímu a dalšímu opakování refrénu a instrumentální rozmáchlosti se výsledná verze rozvlekla do pěti minut.

V songu Rádio slyšíme i elektronický podklad, což je netypické uchopení Stypkova rukopisu, který zde ale jinak zůstává velmi rozpoznatelný. Nakonec toto zpracování nedopadlo vůbec špatně. Zato přehnaně invazivní úvod skladby Opatruj se, kterou aranžéři oblékli do tanečního hávu, působí až rušivě – zvlášť když tento moment přichází bezprostředně po jazzově vyklidněném kousku Společné plány.

Poslední položku Stejný dokončila oscarová zpěvačka Markéta Irglová. Původně existovala pouze jako skica. Od předešlých písniček se tím pádem svou výstavbou odlišuje a autorsky mísí přístupy obou umělců. Zatímco některé skladby skutečně znějí jako dosud neobjevené kousky Davida Stypky, do kterých se ani nemuselo moc zasahovat, tato patří k těm, kterou posluchači přijmou, pokud k ní přistupují s otevřenou myslí. Jde zkrátka o umělecké vyjádření toho, jak původní nápad cítila Irglová a kam ho chtěla dál rozvinout.

Stejným způsobem je ostatně dobré přistupovat i k celému albu Opatruj., protože přemítat nad tím, zda by David Stypka jednotlivé písně v této podobě chtěl vydat, či nikoliv, postrádá smysl. Odpovědět na takové otázky totiž s jistotou nemůže nikdo.