Muž, který se skoro vždy rozhodl správně. Jaké poučení skrývá strhující portrét jedné z klíčových osob mezinárodního dění?

Omlouvám se, pane, ale jsme terčem jaderného útoku.“ To není věta, kterou chcete slyšet, když vás ve tři hodiny ráno vzbudí telefon. To musí být falešný poplach! Jenže o minutu později zazvonil telefon znovu. S tím, že situace je ve skutečnosti ještě horší. Zatímco podle první informace mělo na Spojené státy směřovat 220 sovětských raket, opravený údaj mluvil o více než dvou tisících střel. S jadernou náloží.

Zbigniew Brzezinski měl v tu chvíli jen několik málo minut na to, aby zavolal prezidentovi. Musel by mu říct, aby spustil takzvaný nukleární fotbal, tedy americkou jadernou raketovou odpověď. Na vteřinu mu hlavou proběhla myšlenka, že nejdřív vzbudí ženu a děti a rozloučí se s nimi. Ale proč ničit poslední minuty jejich života? Už sahal po sluchátku a chtěl volat prezidenta, když v tom se telefon rozezněl potřetí. Přece jen šlo o falešný poplach. O bytí a nebytí světa tehdy rozhodlo jen pár minut.

Těžko najdeme lepší příklad pro to, abychom si uvědomili, s jak obrovskou mírou odpovědnosti a stresu je působení ve vysokých politických funkcích spojeno. Platí to o politice obecně, nejen o lidech, kteří řídí jaderné velmoci. Politik svými (ne)rozhodnutími přímo ovlivňuje životy milionů. Požadavek, aby šlo o rozvážné a kompetentní lidi, je logický. Ale sebelepší politik se nedostane nikam, pokud se neobklopí špičkovými spolupracovníky. Život Zbigniewa Brzezinského (1928–2017), který byl v letech 1977 až 1981 poradcem pro národní bezpečnost prezidenta Jimmyho Cartera, je pro to skvělou ilustrací. A inspirací i pro české prostředí. Kdyby Češi znali Brzezinského život lépe, dost možná by se ve volbách rozhodovali podle jiných priorit, než je tomu nyní. A to zdaleka nejen proto, že Brzezinski prožil spokojené manželství s ženou českého původu – s Emilií Benešovou, praneteří československého prezidenta Edvarda Beneše.