Mladá Češka ve formuli, o které se u nás prakticky neví. Za závod ztratím i tři kila, říká pilotka Nicole Havrda

Je to závodní seriál, který založili pořadatelé formule 1. F1 Academy je určena výhradně pro ženy. Jejím hlavním účelem je rozvoj a příprava mladých ženských talentů, aby se mohly rozvíjet a postupovat do vyšších úrovní v jinak převážně mužském prostředí. Cílem je samozřejmě přispět k větší diverzitě v motorsportu a zpopularizovat ženské závodění – k tomu má sloužit i nový dokument F1: The Academy na Netflixu, který produkuje se svou společností herečka Reese Witherspoonová.

Všechny závodnice používají identické monoposty o výkonu 174 koní. Propojení s „mužskou“ F1 je silné: závodí se o společných závodních víkendech na stejných okruzích a všech 10 týmů formule 1 (například Ferrari, Mercedes, McLaren) musí podpořit jednu závodnici, která pak nosí barvy daného týmu.

Česko-kanadská závodnice Nicole Havrda, která se českým rodičům narodila v provincii Britská Kolumbie, letos jezdí za tým Hitech TGR. Podle výsledků patří do druhé půlky startovního pole – bodovala jen v jednom závodě a při posledním vystoupení v Singapuru dokonce po bouračce skončila v nemocnici. Nebylo to ale nic vážného.

Havrda má český i kanadský pas a tak nějak napůl se prý i cítí. Kdyby se prý objevil nějaký velký sponzor nebo promotér tady, klidně by jezdila pod českou vlajkou. V létě si také v rámci série v rámci Formula 4 Central European Zone Championship poprvé v životě vyzkoušela i závody na Masarykově okruhu v Brně. Jela proti mužům a v barvách týmu JMT Racing nejlépe dojela na desátém místě.

Foto: HN – Tomáš Škoda

Jelikož měl seriál F1 v létě pauzu, odjela si pak na pár dnů oddechnout k babičce do Prahy. Když v kavárně obchodního centra na Chodově usedla k rozhovoru pro HN, objednala si cappuccino a zkusila rozjet interview v češtině – brzy ale kvůli slovní zásobě a schopnosti se vyjádřit přepnula do angličtiny. „Nikdy jsem se česky neučila, pochytila jsem češtinu hlavně od mámy, která doma na rozdíl od táty česky mluví. Nejvíc mě baví říkat ‚ty vole‘ a koukat na Pata a Mata.“

Cítíte se tady jako doma?

Ráda sem jezdím, ale moc to tady neznám. Vždycky jednou za čas přijedeme za babičkou sem na Chodov – zhruba jednou za rok. Záleží na tom, kde a kdy závodíme v Evropě. Mám tu strejdy z máminy i tátovy strany. Akorát mě trošku štve, že vždycky jezdíme na návštěvu my a oni za námi ne. Prý je to daleko, ale my to máme stejně daleko, že? (úsměv)