Mapovali sovětské zločiny minulosti, teď Putinův teror. Jak se z Česka pomáhá Rusům, kteří se postavili zlu

Za jeden instagramový příspěvek 22 let vězení. Třicetiletá Naděžda Rossinská byla letos v červnu v Rusku odsouzena k nesmyslně vysokému trestu za to, že se na jejím účtu na sociální síti objevila výzva ke sbírce pro ukrajinský pluk Azov. Nepomohlo ani její tvrzení, že příspěvek nepsala, k účtu podle ní mohl mít přístup i někdo jiný a ona ukrajinskou armádu finančně nikdy nepodpořila. Žena, která se živila jako fotografka, proti válce dříve několikrát protestovala, oblékla se například do žlutomodré barvy a pomáhala uprchlíkům z okupovaných území. Podle ní jsou hlavním důvodem odsouzení tyto její aktivity.

Od ruského vpádu na Ukrajinu byly vyneseny už stovky absurdních a krutých rozsudků. Podle údajů pražského sdružení Gulag.cz, které tyto případy monitoruje, je v současnosti v Rusku za mřížemi přes 1600 politických vězňů, o mnoha kauzách se ale nemusí vědět. Mezi ty známé patří i případ pětatřicetileté novinářky Antoniny Favorské, která mimo jiné pořídila poslední videozáznam opozičního politika Alexeje Navalného před jeho smrtí a pak pomáhala organizovat jeho pohřeb. Letos v dubnu byla odsouzena k pěti a půl letům ztráty svobody, stejně jako další tři novináři, za spolupráci s Navalného Fondem boje proti korupci, který ruské úřady označily za extremistickou organizaci. Ve stejný měsíc poslal soud do vězení na dva roky a osm měsíců 19letou studentku Darju Kozyrevovou za její opakované protesty proti válce na Ukrajině.

Naděždu Rossinskou, která používala také pseudonym Nadin Gejslerová, poslal ruský soud na 22 let do vězení za to, že se na jejím Instagramu objevila výzva ke sbírce pro pluk Azov. Žena tvrdí, že ho nepsala.

Foto: SOTA Vision

K Rusku mají Češi nejmenší sympatie, ukazuje například průzkum CVVM. Mnohdy se objevuje opovržení či kolektivní odsouzení. Vždyť dvě třetiny Rusů schvalují podle nezávislého výzkumného centra Levada agresi proti Ukrajině a 87 procent volilo Vladimira Putina.

Nechme ale nyní stranou průzkumy a věrohodnost voleb. Jsou všichni Rusové stejní? Mezi nimi je stále řada odvážných lidí, kteří riskují drakonické postihy – často tvrdší než u nás za normalizace –, když se proti vraždící státní mašinerii vymezí. Je jich určitě víc než „sedm statečných“, kteří v roce 1968 demonstrovali na moskevském Rudém náměstí proti sovětské okupaci Československa. A v dnešním Česku jsou lidé, kteří chtějí, aby se o osudech současných neohrožených Rusů vědělo. Pokud to jde, také jim pomáhají.