Pod Babišem Česko nezhnědne, tvrdí Jourová, i když od něj odešla. Čím ho fascinuje Orbán nebo Merkelová?

Jak vypadá zoufalství? Když dopijete lahváče, který už je měsíc otevřený. Věra Jourová ho načala v říjnu 2006, když seděla na zemi svého bytu a přihlížela, jak ho prohledávají policisté. Dopila ho o měsíc později po návratu z vazby. Jiný alkohol doma neměla. Kromě toho jí byt mezitím někdo kompletně vykradl.

Fakt, že se Jourová stala obětí justičního omylu, je dostatečně znám. Chudinku ze sebe ale žena, která byla do loňského prosince českou eurokomisařkou, nedělá. Kniha rozhovorů nazvaná Bohové, mlíkař a já není účtováním. A to ani s těmi, které potkala v nejvyšších patrech politiky. Třeba slova, jimiž charakterizuje Andreje Babiše, s nímž spojila svou politickou kariéru, jsou opravdu přesná. Poučná. Z české reality jsme přitom zvyklí na něco jiného – jedni Babiše milují, druzí nenávidí, nic mezi tím. Obvykle bez argumentů. Jourová přidává jak argumenty, tak nuance.

V jejím případě jde vlastně o příběh, který by, kdyby se stal v Americe, zfilmoval Hollywood. Od pití měsíc starého lahváče ve vybíleném bytě ke schůzkám s šéfy Googlu nebo Facebooku. Nebo k tomu, že Jourová je jediným Čechem, o kterého stálo za to se veřejně – a velmi ostře – otřít Elonu Muskovi. Kniha ale není sebechválou. Jde o postřehy z působení v české politice i v Evropské komisi. Čtenář se dozví hodně. A to i o limitech jak samotné Jourové, tak české politiky v Evropské unii.