Velký sál pražských Jatek 78 byl 9. dubna při premiéře nabit k prasknutí, byť show inspirovaná příběhy lidí bez domova mohla vzbuzovat rozporuplné emoce. Anebo právě proto? V případě nezávislého tanečního souboru, který před patnácti lety založili členové Baletu ND a dnes v něm tančí už druhá generace, je potřeba se připravit na všechno. Třeba i na pochyby. Nebo šok. To když si asi tak uprostřed představení divák uvědomí, že příběh šesti bezdomovců, kteří se rvou o jídlo či sex, trpí záchvaty kašle nebo deliria a přitom společně čelí zimě, je sice ukázkou vrcholného tanečního umění, ale nepřináší otázky. Žádná proč, žádná východiska. Tak proč vlastně? zeptá se divák sám a začne se děsit zjednodušení, ironie, posměchu.
„Zajímají mě témata hořkosladká, rezonující a aktuální, pestrá a odvážná nebo i poněkud kontroverzní,“ vysvětluje pro HN choreograf a režisér představení Štěpán Pechar a odkazuje právě na autenticitu. Na ní se v souboru staví, a tak si tvůrci nejprve prošli Prahu s bývalým bezdomovcem, pak rozmlouvali s terénními pracovníky. „Bylo těžké poslouchat reálné příběhy lidí, kteří žijí na ulici (a že jich bylo dost), a hledat rovnováhu mezi tím, že chcete zpracovat představení, které bude divácky atraktivní, přičemž zůstanete věrný problematice. Také bylo těžké vzdát se potřeby zalíbit se každému. Ale je to nutné, pokud chcete vytvořit něco, za čím si sám stojíte a co má názor,“ říká režisér.
Kulturní tipy: Buď na bedně, anebo v bedně, drahokam Anny K. či Vrstvy času
Bezdomovci tedy tančí na hromadách hadrů a jsou šťastní. Žádné starosti, žádná proč. La Dolce Vita! Ne, není to ironie ani posměch. Mimochodem, Dekkadancers vyčlenili osm benefičních vstupenek v první řadě a výtěžek z nich po každém představení věnují ve prospěch Armády spásy, Nového Prostoru a Pragulic.
DEKKADANCERS
TANEC, od 1. do 18. 6. – vystupují v představení Kniha džunglí v šapitó Azyl78, v listopadu – La Dolce Vita v Jatkách 78
