Těla vystavená ohni identifikují kriminalisté obvykle podle zubů – tedy pokud se na oběti zachovají a jsou k dispozici záznamy od zubního lékaře. Když tento osvědčený postup selže, upínají kriminalisté naděje k testům DNA. Ta se dochová v kostech, jež čelily teplotám do 250 stupňů Celsia. Při teplotách nad 350 stupňů však DNA degraduje a genetici ji už nedokážou přečíst. Tým vedený antropologem Matthewem Emerym z Binghamton University nyní identifikoval pomocí nových testů 27 obětí požárů, u nichž stávající analýzy selhaly. Výsledky studie zveřejnil vědecký časopis Journal of Forensic Sciences.
Vědci využili jednak standardní metodu, kterou pro americkou FBI vyvinul tým Odile Loreilleové pracující ve virginském Quanticu, a také postup, který se používá při analýzách „zubem času“ poškozené DNA z ostatků pravěkých zvířat a lidí. Obě metody pracovaly spolehlivě u obětí, jež nebyly vystaveny teplotám nad 350 stupňů Celsia. Při vyšších se osvědčila metoda pro analýzy pravěké DNA. Ta je v důsledku stárnutí „rozlámána“ na malé kousky podobně jako DNA čelící vysokému žáru. Teplotu, jaké byly kosti vystaveny, odhadnou kriminologové podle zbarvení.
„Kosti, u kterých teploty nepřesáhly 200 stupňů, jsou celkem dobře zachované a mají nažloutlou barvu. Hnědá barva svědčí o teplotách od 200 do 300 stupňů. Při teplotách 300 až 350 stupňů kosti zčernají. Šedá barva prozrazuje teploty 550 až 600 stupňů Celsia a ještě vyšší teploty kosti vybělí,“ vysvětluje Matthew Emery a dodává, že nejlépe se DNA dochová v dlouhých kostech horních a dolních končetin. Díky studii Emeryho a spol. mohou forenzní genetici vybrat ten nejvhodnější postup pro analýzy DNA.
Emery v současnosti řeší několik „mrtvých případů“, kde se nedařilo identifikovat spálená těla obětí zločinu. „Pro tyto případy nebyla k dispozici vhodná analýza DNA. Teď nám s tím pomáhá metoda, s jejíž pomocí se podařilo izolovat DNA dávno vyhynulých mamutů,“ říká Emery.
