Citátem řeckého básníka Simónidése z Keu o mlčícím a mluvícím obrazu je de facto uvozena rozsáhlá výstava, kterou pro Centrum současného umění Dox sestavila jeho umělecká ředitelka a kurátorka Michaela Šilpochová. Nazvala ji Za slovy, a jak sama deklaruje v komentářích k expozici, „záměrem bylo představit zajímavé a méně obvyklé příklady výtvarného uvažování o literární kultuře“.
Chtělo by se říct, nic nového pod sluncem. Nad vztahem výtvarného umění a literatury se přece už pět set let před naším letopočtem zamýšlel třeba právě citovaný Simónidés a mnoho dalších umělců či myslitelů – řešil se průběžně, století po století, tak co bychom asi tak mohli očekávat ještě nového, ne? Jenže v tom je právě kouzlo tohoto tématu: můžeme jej zkoumat donekonečna, proměňuje se úměrně k proměnám poezie, beletrie, obrazů, kreseb, fotografií, soch. A tak stačí na začátku roku 2024 vystoupit z výtahu ve 4. patře Doxu a vydat se opět na objevnou výpravu.
Začíná typickým kinterovským sloupem The End of Words III. Netřeba překládat, je zřejmé, co čeká všechny ty knihy, romány, básnické sbírky a atlasy, které už nikdo nečte. Krištof Kintera je má po otci. Nejprve je chtěl prodat v antikvariátu, a když nepochodil, zalil je – po svém způsobu – do betonu. Monumentální skulptura ční v prvním výstavním prostoru jako dramatický vykřičník, přičemž vizi marnosti pak ještě zdůrazňuje soubor deseti „asistovaných“ ready made objektů – knih, jejichž zánik se zastavil ve finální fázi recyklačního procesu. Autor, slovenský výtvarník Matej Krén, tyto exponáty – sochy – vytvořil z jednotlivých dílů Dějin umění španělského architekta a historika umění kunsthistorika Josého Pijoana. Ano, to je ta jedinečná bible výtvarného umění, z níž po celá desetiletí čerpali studenti i odborníci v celé Evropě. Dnes je však pozapomenutá, a tedy odsouzená k proměně na „fiktivní archeologickou sbírku postmediálních předmětů“, jak si ji představuje Matej Krén.
Skotská výtvarnice Georgia Russellová knihy zase rozřezává a pomalovává, až je přetvoří na totemické figury a skulptury, německý umělec Volker März výstavní prostory zaplavuje desítkami figurek Franze Kafky, Hannah Arendtové nebo třeba Friedricha Nietzscheho – a fotograf Ivan Pinkava vystavuje sérii portrétů svých přátel, jež v rámci diplomové práce na pražské FAMU „věnoval“ Gertrudě Steinové, F. M. Dostojevskému, Oscaru Wildovi a dalším slavným autorům.
Putujeme literární oázou (nebo pralesem?), až se vrátíme zase do čtvrtého patra, tam, „kde v půli život náš je se svou poutí“. A společně s Dantem Alighierim a Radkou Bodzewicz procházíme „tak temným lesem, že pravý směr nelze uhodnouti“. My jej uhodnout vlastně ani nechceme, vždyť plátna mladé české umělkyně jsou tak osobitá, imaginativní, dramatická i poetická… Jako sama literatura.
Za slovy
VÝSTAVA, Centrum současného umění Dox Praha, do 11. února
