Americká společnost Eterni.me přišla před pěti lety s nabídkou „skypování s nebožtíky“. Speciální algoritmus vytvořil na základě dat dochovaných na internetu virtuálního dvojníka zemřelé osoby a nabízel možnost s ním komunikovat. Tehdy ještě umělá inteligence na takové úkoly nestačila. Firma nezískala zákazníky a skončila. Má však zdatné následovníky a vědci berou jejich snahy vážně.
V roce 2020 získal Microsoft patent na vytváření chatbotů, kteří odpovídají skutečným lidem. Člověk si bude s to vytvořit svůj „digitální klon“ nebo virtuální kopii přítele, příbuzného, historické postavy, hrdiny knihy či filmu. 2D nebo i 3D avatar vznikne z obrázků, hlasových dat, příspěvků na sociálních sítích a elektronických zpráv. Nic nebrání ani „digitálnímu zmrtvýchvstání“ nebožtíků. A tak stojíme před otázkou, zda by nemělo digitální klonování podléhat nějakým pravidlům.
Přišel rok, kdy je potřeba si osvojit práci s umělou inteligencí. Mohla by dost pomoci české ekonomice
Masaki Iwasaki ze Soulské národní univerzity podnikl během stáže na Harward Law School průzkum mezi americkými dobrovolníky. Dal jim k posouzení smyšlený příběh dvacetileté dívky, která zemřela při autonehodě. V jedné verzi vyslovila s vytvořením svého „digitálního klonu“ ne úplně jednoznačný souhlas, v druhém to odmítla. A Iwasaki se ptal: „Co si má počít její přítel? Může zařídit, aby dívka digitálně vstala z mrtvých?“
Jen tři procenta dobrovolníků souhlasila s vytvořením digitálního klonu v případě, kdy si to dívka nepřála. Na základě nejednoznačného souhlasu jich však kývlo na digitální zmrtvýchvstání 57 procent. Z výsledků studie publikované v Asian Journal of Law and Economics Iwasaki vyvozuje, že lidé mají silnou tendenci respektovat přání zesnulých, ale právní řád mnoha zemí nedokáže garantovat jejich splnění. Na otázku, zda bychom měli pamatovat v poslední vůli také na možnost svého „digitálního klonování“, vědec odpovídá: „Pravděpodobně ano, ale nikdo vám nezaručí, že to budou pozůstalí respektovat.“
