Jak se mění pražská sídliště: Na co láká Jižák, kde je hodně cizinců a proč je Invalidovna dobrá adresa

Jedenácté patro věžáku, kde 46letý Jan Lukavec žije s přestávkami od narození, nabízí panoramatický výhled na další betonové budovy, které tvoří sídliště Jižní Město. Domovský panelák pana Lukavce je poslední v řadě výškových domů, takže z balkonu na opačné straně jeho bytu 3+1 už vidíte většinou zeleň: Milíčovský les, několik rybníků a až trochu dál novostavby, které vyrostly v posledních desetiletích. I mezi paneláky Jižního Města se to však zelená. Tedy ne teď, ale od jara do podzimu. Stromy vysazené před více než 40 lety vyrostly a „Jižák“ už dávno nepřipomíná zablácené staveniště, jak je známe třeba z filmu Panelstory z roku 1979.

„O stěhování z Jižního Města jsem nikdy neuvažoval. Mám tu blízko do přírody i knihovny a víc k životu nepotřebuju,“ usmívá se pan Lukavec, který v bytě žije se svou ženou a dvěma syny – teenagery. Byt získal od rodičů, kteří se sem v 70. letech nastěhovali jako jedni z prvních obyvatel Jižáku, jenž se stal vlajkovou lodí tehdejšího socialistického budování a dodnes zůstává s 80 tisíci obyvateli největším panelovým sídlištěm v Česku. Jižní Město se ale za desítky let změnilo a Jan Lukavec je těchto proměn nejen svědkem, ale i jedním z kronikářů.