Za poznáním záhady jménem Toyen. Aneb jak se vyvrací mýty

Odhalování mýtů. To je pracovní metoda, kterou Andrea Sedláčková zvolila, když se před třemi lety začala zabývat životem a dílem první dámy surrealismu. A ty, které dosud Toyen – navzdory časovému odstupu a astronomickým cenám jejích obrazů – vytrvale provázejí, také autorka definuje hned v úvodu knihy: „Dítě bez rodiny. Žena bez milostného vztahu. Tajemná bytost. Chudobná umělkyně. Čtyři mýty, čtyři klišé, které malířka z velké části sama vytvořila. Všechny lze vyvrátit. Jen se člověk musí obrnit velkou mírou trpělivosti a pátrat.“

A tak Andrea Sedláčková pátrala. V českých a francouzských archivech, ve státních i soukromých sbírkách, v memoárové literatuře, v uměleckých monografiích, v úřední i privátní korespondenci, v dobovém tisku a také snad na všech místech, kde Toyen žila či pobývala. Pak také v matrikách, v policejních spisech, v bankovních archivech, v denících přátel a souputníků nekonvenční umělkyně, v její rodině… „Byla jsem vždy šťastná, když se mi podařilo odhalit nová fakta a spatřit malířčiny obrazy, ale nejvíce jsem byla dojatá, když jsem našla hrob Toyeniných rodičů, který už údajně neexistoval,“ konstatuje v knize autorka a líčí jistou dávku satisfakce, kterou ten podzimní den na hřbitově Malvazinky pocítila. Je hrdá na to, že tak členům rodiny Čermínových, o nichž sama Toyen systematicky mlžila a mlčela, „vdechla jakýsi posmrtný život, kvůli kterému hroby existují“, a že z vrstev zapomnění vyprostila i další osobnosti, které byly pro Toyen důležité. 

Kulturní tipy: Válka bez klišé, moderní opera v kinech a rekordní aukce

16. 11. 2023 ▪ 2 min. čtení

Takřka 600 stránek životopisu, jehož vydání podpořily nadace Kellnerových a Galerie Kodl, je doplněno početnými reprodukcemi děl a spoustou nepublikovaných fotografií. A poznámky ke každé kapitole, v nichž autorka podrobně uvádí zdroje svých informací, pak potvrzují až investigativní přístup, který však nijak neubírá na čtivosti. Andrea Sedláčková umně balancuje na hranici biografie a životopisného románu, občas zabrousí do detektivky. Každopádně se jí daří držet tempo od první do poslední stránky, takže se čtenář rád nadchne i její osobitou interpretací některých událostí, rád s ní hledá souvislosti či dešifruje skryté autoportréty Toyen. To vše se samozřejmě může stát předmětem diskusí. Anebo – má se stát. Cesta za poznáním záhady jménem Toyen totiž určitě ještě nekončí. 

Andrea Sedláčková: Toyen, první dáma surrealismu

KNIHA, Nakladatelství Prostor, 2023 

Toyen: Il s’anime (1957). Dosud neznámý obraz ze sbírky Artura Schwarze je právě vystaven v Galerii Kodl, vydražen bude 26. listopadu.

Repro: archiv Galerie Kodl