Klavírista Tomáš Kačo se na Hradě vrátí do minulosti. „Chtěl bych poděkovat těm, kdo při mně stáli,“ říká virtuos

V posledních letech už o tom nechtěl mluvit. Nechtěl stále dokola vyprávět, jak vyrůstal s deseti sourozenci, jak se první tóny učil vyťukat na starém rozladěném pianu, které ale nakonec museli z malého bytu stejně vystěhovat, jak tatínek špatně sháněl práci a jak posléze otce také šokoval, když se přihlásil na konzervatoř, poté na pražskou HAMU, až nakonec získal stipendium na americkou akademii. To byl samozřejmě obrovský úspěch, takže – i když se Tomáš Kačo radši dívá do budoucnosti – nemohl zabránit tomu, aby jeho životní příběh tehdy „neproletěl“ snad všemi českými médii.

Je to splněný americký sen: romský chlapec ze severní Moravy vystudoval v Bostonu, vyprodal Carnegie Hall a nakonec se usadil v Los Angeles, kde má dnes ženu a děti. Tam také skládá a vytváří aranžmá pro zákazníky z celého světa, sám přitom koncertuje v Americe i v Evropě. Tak proč se teď najednou ohlíží zpět? Proč se vrací k tomu příběhu, který začal v Novém Jičíně?