O jedné obří chybě. Proč Američané před 20 lety napadli Irák a lze to srovnávat s ruskou invazí na Ukrajinu?

Nejoblíbenějším filmem Saddáma Husajna byl Kmotr. Viděl ho nejméně třicetkrát. S hlavní postavou snímku, mafiánským bossem Donem Corleonem, se ztotožnil. A kromě něj měl ještě jednoho hrdinu: Stalina. Naprosto ho zbožňoval, v jednom ze svých paláců v Bagdádu mu věnoval celou místnost, kterou zaplnil Stalinovými portréty nebo životopisy. „Saddám Husajn byl ohavný diktátor,“ konstatuje o vládci Iráku americký historik Melvyn Leffler. „Ale to samo o sobě neznamenalo, že bylo legální, etické nebo moudré vést v zájmu jeho svržení válku.“

Od začátku americké invaze do Iráku to tento měsíc bude přesně 20 let. O tom, proč se Američané pro útok rozhodli, bylo napsáno mnohé. Ale řada z toho byly jen čiré spekulace a osobní dojmy. Dosud nikdo neměl přístup k tolika nově odtajněným dokumentům a nemluvil s tolika přímými aktéry jako profesor Leffler. Jeho knihu Postavit se Saddámu Husajnovi: George W. Bush a invaze do Iráku můžeme označit za lekci, jak tragicky mohou věci dopadnout, když jsou vaše úmysly dobré, ale zatemní vám mozek strach, přesvědčení o vlastní moci a arogance. A kniha je lekcí taky proto, že připomíná, jak neužitečné je laciné moralizování. Je snadné říct: Kdybychom měli lepší politiky, vše by dopadlo dobře. Jenže realita často bývá mnohem složitější. Platí to nejen o americkém útoku na Irák, ale i o problémech, kterým čelíme dnes – ať je to ruská invaze na Ukrajinu, nebo otázka, jak se postavit k rostoucí moci Číny.